Já samozřejmě chci zareagovat na pana ministra. Pane ministře, když se koukneme, já už jsem tady včera zmiňovala to, jaké to bylo před tou revolucí. Tak před tou revolucí to bylo nastavené tak, že ženy, které měly tři děti a více, tak šly do důchodu v padesáti čtyřech. Ty, co měly dvě děti, šly v padesáti pěti, ty, co měly jedno dítě, šly v padesáti šesti, a ty, co neměly žádné, šly v padesáti sedmi.

Ale pozor, já jsem ten ročník, kdy už jsem byla v jesličkách od pěti měsíců, protože mateřská byla pouze šest měsíců. Uvědomme si, že dneska ty matky jsou s těmi dětmi tři roky a když mají dvě děti, tak jsou šest let doma a ta motivace k té práci je úplně jiná, než byla předtím. Moje maminka šla do důchodu v těch 56 letech. A můžu vám říct, že se dožila 68 let. Když šla do důchodu, prošla totální endoprotézou jedné kyčle, druhé kyčle. Já si nedovedu představit, že by pracovala do šedesáti šesti, ale bylo to právě z toho důvodu, že už pět, po pěti měsících, co já jsem se narodila, už jsem byla v jesličkách a ona už chodila do práce, takže ona si to odpracovala.

Takže jestli by nebylo mnohem lepší se zamyslet - když se podíváte v Anglii, kolik je tam mateřská, že tam je 5 měsíců, v Itálii kolik je mateřská, 4 měsíce, musí do práce - jestli by nebylo třeba se lepší zamyslet nad tím celým systémem? Děkuji.