Jak jsem se sakra zrovna já dostal na kandidátku HOZK do krajských voleb v Ústeckém kraji? To byla myšlenka, která mi včera prolétla hlavou, a tak jsem si řekl, že to trochu vysvětlím sám sobě i lidem kolem sebe.

Na vysvětlenou, jsem člověk, který byl za svůj život u voleb jen jednou. Za 11 let kdy mám volební právo, jsem byl jen jednou volit a to na volbě prezidenta ČR. Do té doby jsem vždy říkal „Co bych dělal u voleb? Vždyť stejně není koho volit, jsou tam jen lidé, kteří slibují, lžou a kradou. Jsou tam jen lidé, kteří tam byli u x let a nic nezměnili. Tak koho bych měl volit. Kašlu na to.“. Takže jak jsem se já, člověk s absolutním nezájmem o politiku a volby najednou ocitl na kandidátce? No, postě proto, že jsem si říkal, že tam konečně musí být i někdo, kdo v této zemi žije a dře 360h za měsíc, aby něčeho dosáhl. Ne někdo, kdo žije kdesi ve vile za miliony kdesi v oblacích, ale člověk, který chce něco dělat a člověk, který chce ovlivnit to, v jaké zemi budou žít jeho děti a jejich děti.

Vše začalo venčením psů v Šanovském parku v Teplicích na protest proti nepořádku a nevhodnému chování lázeňských hostů arabského původu, a pokračovalo zasedáním skupinky Tepličáků na téma, jak přinutit radnici a policii k tomu, aby s tím něco dělala. Tam jsem poznal pár príma lidí, z nichž někteří jsou se mnou na kandidátce. Hned při dalším venčení se na naší akci přiživilo i pár dalších subjektů – organizace proti islámu a SPD s panem Okamurou. Tam se má kolegyně Lenka Šimáčková (nyní kandidát v koalici kandidátky č. 17, za HOZK č. 2) s důvěrou obrátila na pana Okamuru s žádostí o pomoc s řešením této situace. Pan Okamura se tvářil, že nám opravdu chce pomoci a začala se domlouvat další spolupráce, načež důvěřivá a bezelstná Lenka vstoupila do řad SPD a my jsme jí následovali. V SPD jsem se nikdy neangažoval, v mém pracovním nasazení nebylo kdy, a proto jsem nechával aktivitu na nich. Po této reklamně panu Okamurovi začaly prudce stoupat preference a pan Okamura a vedení SPD se začalo měnit. Najednou to nebylo my, a vám, ale já, já, já a bude to podle mě. Když se někdo začal ptát na sporné otázky, tak byl na základě prokazatelně smyšlených a lživých obvinění „přímo a demokraticky vyloučen“ tak, že se to musel dozvědět od jiných členů, když přišel na zasedání, protože s ním nikdo nemluvil a nikdo mu vyloučení oficiálně nevysvětlil. Následovalo domluvené zasedání v salónku Teplické restaurace, kde se tato situace měla řešit, ale k našemu překvapení se nikdo z vedení strany neobtěžoval přijít a celou situaci vysvětlit a urovnat. Z tohoto důvodu a na základě předložených důkazů jsme se rozhodli, hromadně řady SPD opustit.

Nastalo bezvládí a otázky, co bude dál. Člověk se již jednou spálil a důvěřivě naletěl a i přes to, že přicházeli nabídky různých stran, tak jsme všechny odmítali a říkali si, „Co budeme dělat, abychom něco změnili?“. Do politiky už se nikomu jít nechtělo, proto jsme začali pořádat sbírky a dobročinné akce, kde celý výtěžek akce šel těm, pro koho jsme tu akci dělali. Začali různé výpomocné práce se stěhováním, úklidem zahrady dětského stacionáře, atd. Než nás oslovil pan Vacek z HOZK (hnutí Občanů za Kraje) a sdělil nám svou vizi, cíle a jak celé hnutí funguje. To nás zaujalo, někdo s dobrým přístupem, kdo nejde cestou diktátu „takhle to bude, tohle uděláte, tohle budete říkat a prosazovat“, ale přišel s tím, že HOZK má nějaké stanovy, v rámci kterých my jako kraj nebo obec můžeme prosazovat to, co je potřeba, to co náš kraj či obec potřebuje, a že se sami budeme podílet na budování naší struktury bez diktátu a vyhazovu, pokud se budeme ptát na otázky, které by vedená strany nebyli příjemné. Proto jsme vstoupili do řad HOZK a rozhodli se udělat něco pro to, aby se nám zde žilo lépe. A s tím samozřejmě souvisí i samotná kandidatura do voleb, protože pokud získáme nějakou funkci, tak máme více možností ovlivnit dění kolem sebe, než pokud se jen budeme dalších několik let koukat, jak se nic nemění k lepšímu, jak kraj ani město nemá žádnou vizi o tom, jak by měl kraj vypadat a co bude důležité.