Vážené sestry a bratři, dámy a pánové, milí přátelé,

ze všeho nejdřív chci ocenit naši stranu a její vedení za to, že se v nedávné vládní krizi chovala uměřeně, že ani jednou neuklouzla. Její dikce byla lakonická, loajální - k ústavě, ke státu. Nezaznamenal jsem žádnou chybu.

Osvědčili jsme se v sebeovládání, trpělivosti, respektu k pravidlům. Zažil jsem už před lety v Senátu tu blízkost a tak si myslím už dlouho, že bude dobře, když do nelehkých nadcházejících dob nevstoupíme sami, když nám po boku půjdou Starostové a my po jejich boku. Jsou to lidé, kteří mají občané České republiky na očích víc než jiné. A je v tom tak i šance, že zůstaneme koalicí bez skandálů. Věřím, že tak vznikne uskupení nejen mechanicky středové, ale - jak to říci - nadstředové, že nás budou oslovovat i témata a hodnoty, které neleží na vodorovné pravolevé ose, kde se vedou spory o přerozdělování, ale také témata a hodnoty na ose vertikální, ukazující vzhůru. Na jejím horním konci je sebeomezující se ústavní demokracie, solidarita a také soudci. Přitom na jejím dolním konci je autoritářství, mocenská rozpínavost, sobectví. Právě nad středem a nikde jinde bude doufám manévrovat naše uskupení a bude jej ukotvovat solidarita.

Solidarity je dnes třeba ve vztahu třeba k našim důchodcům a k lidem na okraji, kteří si to nezavinili. Ale podle stejného měřítka také k Řekům a Italům, kteří za polohu svých zemí na pobřeží Středozemního moře rovněž nemohou. Soucit pak patří lidem, kteří právě teď leží na cestě a my je můžeme překročit, protože to nejsou našinci. Ale my to neuděláme. Solidarita a soucit, to je to, co udržuje lidská společenství pohromadě: národy, státy, spojenectví či unie státu. Takovéto postoje dnes působí proti rozkladným silám špatně regulovaného trhu, proti odstředivým silám globalizace puštěné ze řetězu. My Lidovci a Starostové se oproti odstředivým silám právě teď spojujeme. Řadě lidí smysl našeho spojení ještě, tak říkajíc, nedochází, ale věřím, že dojde a ocení naši odvahu, když dobře vysvětlíme, oč nám spolu jde.