Například tomu, co si asi tak představovali naši koaliční partneři z ANO a ČSSD, že se stane, když odvolají trojkoaličního náměstka Matěje Stropnického. Čím v tu chvíli mysleli? Je pravda, že byly asi dvě ráno a byli jsme všichni po sedmnáctihodinovém jednacím maratonu na hranici sil, ale přece jen… Odvolání nejvyššího představitele si přece nemůže dát beztrestně líbit žádná strana či uskupení. Navíc v Trojkoalici (STAN + Zelení + KDU-ČSL) se už mnoho týdnů kumulovala frustrace. Začalo to prapodivným letním odebráním kompetencí u Pražských stavebních předpisů. Zhola zbytečné: to, co vytvořil tým Stropnického, bylo dozajista lepší než narychlo spíchnutá novelka primátorky Krnáčové. Stejně tak zbytečné bylo odebrání kompetencí Institutu plánování a rozvoje a jejich převod pod primátorku.

Druhým největším otloukánkem jsem se stala já. Hnutí ANO nepovažuje dostavbu vodovodů, kanalizace či rekonstrukci ulic za svou prioritu, a tak se mi tyto věci prosazovaly v Radě HMP dosti těžko. Obtížné bylo už i získat podpisy na „košilkách“ tisků, ale i když nakonec podpisy byly, nikdy nebylo jisté, zda tisk projde. Záminky různé, skutečný důvod podle mě jediný: na kanálech si nikdo žádnou slávu neudělá a reálné potřeby občanů nikoho moc nezajímají. Nyní  např. bojuji o vodu a kanály pro lidi z části Prahy 13, kde je STAN v opozici a ČSSD a ANO ve vládnoucí koalici. To jsou paradoxy…

Problémem je i zakázka na odpad. Jde o tendr za téměř 14 miliard korun a je logické, že se zde uplatňují velké tlaky různých hráčů. Na zmíněném „zabijačkovém“ zasedání zastupitelstva předložila předsedkyně výboru pro životní prostředí z ANO návrh, který mění 10 měsíců schválená pravidla tendru. Samozřejmě jde o jasné porušení koaliční smlouvy, ale navíc i o docela prozaické ohrožení Rady, ať už v ní bude za pár měsíců sedět kdokoli. Jsme totiž v půlce 6. jednacího řízení bez uveřejnění. A opravdu nevím, jak za pár měsíců, až skončí, budu vysvětlovat orgánům činným v trestním řízení, že jsme 7. JŘBÚ nutně museli vypsat „v krajní nouzi“, protože klub ANO změnil názor a po 10 měsících jsme začínali zase od nuly….

Zdrojem sváru jsou i dotační vztahy. Starostové 56 městských částí si stanovili pravidla, jak by se měly tyto vztahy změnit: městské části by měly dostávat minimálně 2900 Kč na osobu (to je požadavek  velkých MČ), všechny MČ by se měly financovat z jednoho balíku (to je výhodné pro malé MČ, u některých by se měl příspěvek i zdvojnásobit) a nikdo by neměl dostávat méně než nyní (požadavek středně velkých MČ). Mimochodem:  Praha má z RUDu asi 32 000 Kč na každého, takže o žádné  přehnané částky nejde. Oproti nynějším 2500 Kč je to ale výrazné přilepšení. Radní za ANO a ČSSD byli ovšem tvrdě proti. Prosadili proti vůli Trojkoalice variantu, při které činí minimum 2600 Kč, středně velkým se ubírá až 10 % a malým přidává o pouhých 10 %. Spokojen není nikdo. Proti všem pravidlům prosadili tisk na Radu, aniž byl předtím uveden v programu, a ve chvíli, kdy jsem odjížděla na služební cestu…

Není proto divu, že po těchto (a mnoha dalších) příkořích jsme na posledním zastupitelstvu na odvolání Stropnického zareagovali a odvolali tři radní za ČSSD a ANO. Důležité je ale rozlišit příčinu a následek: my jsme si nezačali, pouze jsme vrátili úder. Vina za současnou nestabilitu padá v plné míře na naše koaliční kolegy. 

Jana Plamínková, radní HMP, předsedkyně pražského STAN