1. Porodnosti pomůžeme nejvíce tím, že eliminujeme látky narušující hormonální systém

V Evropské unii pořád slyšíme, že populace stárne a rodí se malý počet dětí. Za demografickou křivkou, která znamená problémy, stojí hned několik věcí. Jsme skoro pořád vystaveni působení látek, které narušují hormonální systém a ovlivňují naši plodnost. Mezi tyto látky patří například některé pesticidy, hormonální antikoncepce, látky obsažené v čistících prostředích, v kosmetice, lécích i plastech. Vlivu tak zvaných endokrinních disruptorů (EDCs) jsme vystaveni, aniž bychom o tom věděli. Jedná se přitom o látky, které mohou i při malé koncentraci ovlivňovat naše chování, fyziologii, vést k deformaci u lidského plodu, autismu, ke vzniku rakoviny a v kombinaci  s dalšími vlivy také výrazně snižují schopnost počít a úspěšně donosit dítě.

V Evropské unii máme strategii jak před EDCs chránit. Ta je ale skoro 20 let stará. Vědecké poznání se od té doby značně rozšířilo a na seznam EDCs přibylo množství nových látek. Evropská komise proto v listopadu tohoto roku přišla s novým strategickým dokumentem a oznámila svůj plán přezkoumat evropskou legislativu z hlediska ochrany veřejnosti (tzv. Fitness check). Vzhledem k tomu, že již více jak pět let tlačím na Komisi, aby přijala zodpovědnější přístup, vítám její závazek snížit celkovou expozici EDCs. Komise však musí přijít i s jasnými a měřitelnými cíli boje proti endokrinním disruptorům. Nesmí to trvat moc dlouho. Endokrinní diruptory nás totiž pomalu zabíjejí. Možná ne každého zvlášť, jako biologický druh ale určitě. Nutně potřebujeme legislativu, která se bude vztahovat na různé sektory od kosmetických výrobků až po hračky a Evropská komise ji musí bez prodlení připravit.

2. Zbavit se závislosti na drogách současného zemědělství bude potřebovat překopání systému autorizace pesticidů

V září jsem v Evropském parlamentu inicioval zprávu, která upozorňuje na nedostatečnou implementaci legislativy týkající se systému schvalování pesticidů. Naše zemědělství však potřebuje celkový detox. Ano, chemické nástroje intenzivního zemědělství pomohly k abnormálnímu nárůstu zemědělské produkce. Daní za to je ovšem závislost na chemických látkách, která má podobné důsledky jako závislost na drogách. Jejich užívání vyvolává další potřebu je užívat a zvyšovat dávky. Z toho začarovaného kruhu musíme ven. A bude to bolet. Již dnes jsou dopady nadužívání pesticidů alarmující. Za posledních 30 let ubylo 75 % létajícího hmyzu, s čím souvisí i úbytek ptáků v Evropě. Jestli přestaneme syntetické látky na svá pole sypat dobrovolně a řízeně, nemusí to mít negativní důsledky ani pro zemědělce ani pro spotřebitele. Pokud k tomu dojde v důsledku kolapsu ekosystému, bude to mít velký dopad na celou společnost.

V EU se rádi plácáme po ramenou za to, že máme jeden z nejpřísnějších systémů pro schválení pesticidů. Když však nyní poprvé zkoumáme jeho zavedení do praxe, zjišťujeme, že opomíjíme množství důležitých aspektů, jako je koktejlový efekt, dlouhodobý dopad kombinace různých chemikálii na životní prostředí a biodiverzitu, toxicitu pesticidů pro imunitní systém nebo vývojovou neurotoxicitu. Systém byl navíc navržen pro syntetické látky a je zcela nevhodný pro látky biologického původu, u nichž dochází ke zbytečným prodlevám při uvádění na trh. Proto musí nezbytně dojít k jeho přenastavení, aby dostatečně chránil veřejné zdraví i životní prostředí, a aby poskytoval našim zemědělcům větší množství bezpečnějších nástrojů.

3. Nesmíme si vypěstovat nového zabijáka v podobě rezistence bakterií vůči antibiotikům

Antimikrobiální rezistence (AMR) je jedním z vážných zdravotních problémů, před kterými dnes stojíme. Vážnost situace dokládá nejnovější přezkum počtu úmrtí v EU následkem AMR. Zatímco minulá data hovořila o 25 000 úmrtí ročně, dnes už je to 33 000. Lidstvu začínají docházet účinná antibiotika, a pokud současný trend bude pokračovat, tak se naše zdravotnictví vrátí o několik desítek let zpátky. EU bohužel začíná zaostávat za zeměmi, jako je Čína, které si uvědomují socio-ekonomické dopady rozvoje AMR. Již existuje řada pan-rezistentních bakterií, na které dostupná antibiotika neúčinkují, my však stále postrádáme jakýkoliv krizový mechanismus a plány na to, jak řešit rozsáhlejší zdravotní krizi.

V příštích pěti letech musíme pracovat na unijní strategii, abychom zabránili, že se z AMR stane do třiceti let největší zabiják. Strategie by měla identifikovat konkrétní opatření v oblasti humánního i veterinárního použití, kterým musíme vyčlenit i dostatečné finanční prostředky. AMR dnes postupuje rychleji než vývoj nových antibiotik. Musíme vytvořit pobídky pro evropské firmy, aby investovaly do výzkumu a uvádění na trh, které se jim v současnosti nevyplatí.

Rovněž musíme přestat ignorovat dopady rozsáhlého používání antibiotik na životní prostředí. Stále nám například chybí legislativa, která by adresovala odpad z výroby antibiotik.  V příštích pěti letech budeme muset inkorporovat boj proti AMR do všech partnerských a hospodářských dohod s třetími zeměmi. EU je dnes na dovozu ze zemí s nižšími environmentálními standardy, jako je Indie zcela závislá.

4. Změna klimatu je obří socio-ekonomickou zátěží, boj proti ní proto musí být jednou z priorit

Globální oteplování nemá fatální dopady jen v ostrovních státech či v Africe, ale i v Evropě. Například během vlny veder v roce 2003 zemřelo v EU více než 70 000 osob. S klimatickou změnou narůstá počet infarktů a mrtvic, ale i alergických reakcí a dýchacích problémů. Jen zvýšené znečištění ovzduší spojené s požáry, přízemním ozonem a smogem má v Evropě na svědomí asi 660 000 úmrtí ročně. Do budoucna budou přírodní katastrofy ještě častější a ničivější. Největším rizikem ale je, že se jejich dopady nebudou projevovat postupně, ale všechny najednou.

Sucho a nedostatek vody se letos projevil i v České republice. Jednak snížil naši zemědělskou produkci, ale i koncentraci důležitých látek ve vypěstovaných plodinách (zejména zinku a železa). Zájem zemědělců o kompenzace sucha byl letos až trojnásobný. Neměli bychom však zapomínat ani na naše lesy, které vlivem úbytku vodních ploch ztrácejí zdroj živin a stávají se náchylnější vůči škůdcům. I ty vyžadují investici a péči. Klimatické změny jsou obří ekonomickou zátěží, proto by boj proti nim měl být i jednou z unijních priorit. S tím bude muset korespondovat i nastavení Víceletého finančního rámce a Společné zemědělské politiky pro období let 2021–2027.

Společná zemědělská politika disponuje množstvím nástrojů, kterými může ovlivnit míru klimatických změn a adaptaci na ně. Musí být však dostatečně komplexní, aby zahrnovala vše od rozumného hospodaření s půdou, přes lesnictví až po veterinární záležitosti. V EU bohužel stále existuje spousta zlatokopů, kteří jsou kvůli okamžitému zisku schopni přírodní zdroje zcela vyhospodařit. Pokud bychom ale v zemědělské praxi pokračovali jejich stylem, za pár desítek let bychom nákladně nahrazovali nevratné škody ztráty živé půdy. Je jasné, že v následujících letech budeme muset investovat více do udržitelných metod hospodaření, které jsou klíčovou podmínkou boje proti změnám klimatu. O to více důležitá je naše snaha zajistit, že se česká obálka v rámci budoucí a více podmíněné zemědělské politiky nebude zmenšovat.

Pavel Poc