Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové,

my tady opakovaně slýcháme od představitelů vlády, jak se máme báječně, jak jdeme k lepším zítřkům. Ale je zřetelně vidět, jak propastný rozdíl je mezi vládní bublinou a realitou. Platí to dvojnásob o rezortu kultury.

Já se často setkávám s lidmi, kteří v ní pracují a ti mají úplně jiný názor než premiér Fiala nebo pan ministr Baxa. Tento rezort je Popelkou v rozpočtu a kultura zmírá. Dovolím si citovat z programového prohlášení vlády. "Kultura spoluvytváří hodnoty a vnáší do našich životů krásu. Kultura spojuje, protože posiluje soudržnost společnosti, je tmelem, který nás spojuje napříč národem i mostem mezi námi, našimi předky a budoucími generacemi. Má také svůj ekonomický rozměr, za pomoci rozumné politiky státu může generovat značné finanční zdroje, zaměstnávat řadu lidí a zlepšovat obraz naší země za hranicemi. Naším cílem je proto posílení místa kultury v životě české společnosti." To mohu jen podtrhnout a pravděpodobně by to podepsal téměř každý z nás. Realita je ale úplně jiná.

Ještě mi dovolte jednu citaci z programového prohlášení. "Rozpočet Ministerstva kultury bez náhrad církvím a náboženským společnostem budeme v tomto volebním období směřovat k jednomu procentu státního rozpočtu." A jak takové směřování ve skutečnosti vypadá? V roce 2023 odpovídal objem rozpočtu na kulturu 0,81 % státního rozpočtu. A s jakou výší se počítá pro příští rok? 16,577 miliardy korun, a to je přibližně 0,75 % státního rozpočtu. Nevím, jak vy, ale já si přibližování k jednomu procentu představuji jinak.

Letošní výše rozpočtu na kulturu odpovídá v nominální hodnotě zhruba tomu, kolik bylo vyčleněno v roce 2021, tedy za předchozí vlády. Tehdy to bylo ale 0,87 % ze státního rozpočtu. Navíc nynější ministři kultury a financí zapomněli na to, že od té doby je kumulovaná inflace 33 %, takže reálně jde na kulturu o třetinu méně než v roce 2021. A to je hodně znát.

Významnou položkou v rozpočtu kultury jsou platy. Hodně se tu mluví o platech učitelů, zejména vysokoškolských, zdravotníků a podobně. Ano, určitě mají pravdu v tom, že byli vládou podvedeni. Ale co mají říkat lidé v kultuře? Z velké části jde rovněž o lidi, kteří mají vysokoškolské vzdělání, vysokou kvalifikaci, publikují nejen u nás, ale i ve světě. Jde o umělce, kteří se ze svých platů nemohou živit a musejí k tomu vyvíjet další aktivity, aby mohli jakžtakž vyjít. Průměrné platy se drží na prakticky stejné úrovni už od roku 2021, přičemž inflace jim sebrala třetinu z reálné hodnoty. Výdaje na platy oproti letošku mají naopak klesnout. Výsledkem jsou demonstrace a protesty. A já je považuji za naprostou oprávněné.

Rozpočet na příští rok považuji z pohledu kultury za nepřijatelný, a to nejen z toho důvodu, že je nižší než v předchozím roce, nadto pokračuje v likvidační dotační politice. Škrty, které ministr zasekl do podpory živé kultury v letošním rozpočtu, pokračují. Pro mnohé kulturní instituce nebo akce je toto osekání konečnou. Nebudou mít na to, aby dál ve své činnosti smysluplně pokračovaly. Navíc pan ministr Baxa byl donucen osekat i svou chloubu a vlajkovou loď v podobě filmových pobídek, na které půjde příští rok o 200 milionů méně. Pokud nebudou pobídky, nebude se točit a přijdeme tak o renomé i peníze, které jsou s každou zahraniční produkcí spojené. Je to krátkozraké, kritizovala jsem to už mnohokrát a budu to říkat stále. Politika této vlády nedokáže dohlédnout dál než za technicistní čísla v kolonkách právě chystaného státního rozpočtu.