Šlachtův politický projekt je další variantou protestní strany, stejně jako kupř. hnutí ANO. Ty jsou u nás dlouhodobě úspěšné především proto, že tradiční (především pravicové) strany se u nás v minulosti neuvěřitelně zdiskreditovaly, a prozatím naštěstí neuplynula tak dlouhá doba, aby na to voliči zapomněli. Šlachtův projekt se politickému prostředí zcela vymyká mimořádným akcentem na společenskou morálku a spravedlnost, což je v našich podmínkách něco naprosto nevídaného a naléhavě potřebného. Díky tomu má šanci oslovit i voliče, kteří k volbám pro naprosté znechucení dávno nechodí, anebo by chodit přestali.  

Morální orientace jeho politiky zároveň vylučuje asociální program, čímž takovou stranu aktraktivizuje i pro levicové voliče. Člověk, který chce háji spravedlnost a morálku, totiž nikdy nebude podporovat asociální zákonodárství tolik typické pro vládní období Klausů, Kalousků, Drábků, Julínků, Topolánků, Nečasů, Hegerů, Bursíků a jejich přisluhovačů jednoduše proto, že takové zákonodárství je s morálkou a spravedlností v neslučitelném rozporu. A když lidé jako Topolánek jsou z chystané Šlachtovo strany zděšeni, je to určitě dobré znamení.

Obrovskou výhodou je, že Robert Šlachta celým svým dosavadním životem dokázal, jak to s naplňování morálních cílů myslí a že se k jejich prosazení nezastaví před ničím a před nikým. Člověk, který si troufl přijít v roce 2013 se zatykačem pro Nečasovo milenku na Úřad vlády a neváhal požadovat bezpodmínečnou rovnost před zákonem tváří v tvář nemocnějším lidem této země v nejvyšších státních pozicích, bezpochyby složil na výbornou státní zkoušku z veřejné morálky. Nemusí tedy nikoho přesvědčovat. Mluví za něj jeho činy vykonané dávno před tím, než vůbec začal uvažovat o politice.

Právě aféra Nagyová v roce 2013 byla rozhodující pro přetečení poháru trpělivosti veřejnosti, které naplno využil Andrej Babiš se svým hnutím ANO, když zastřešil tehdy ohromné množství protestních hlasů voličů slibem, že tehdejší naprosto zdiskreditovanou vládnoucí verbež vypráská od koryt. To bezezbytku splnil, čímž získal v politice nejdůležitější věc, a sice důvěru voličů. Uspěl s koncepcí sociálně štědré protestní strany "pro každého" vymezující se proti tradičním politickým stranám slibem etablování morálky politikou a odstranění aury nadřazenosti vrcholných politiků nad občany. To se ukázalo pro naše voliče důležitější než striktní pravo-levé směřování. 

Šlachtův nekompromisní smysl pro spravedlnost v roli elitního policisty tak vlastně nastartoval Babišovo politickou kariéru a byl rozhodující též pro konec „staré“ ODS vystavěné na klausovských politických základech, kde osobní prospěch, peníze a moc jsou nadevše, nepotřebují ospravedlnění, a vrcholní politici stojí nad zákony jako původní absolutističtí panovníci. Šlachtův zásah na Úřadu vlády tak bezesporu odstartoval významnou proměnu a nesporně též určitou kultivaci tehdejší české politické scény a především pak ODS, která je dnes pod vedením Petra Fialy seriózní pravicovou stranou odstřiženou od původního kmotrovského profilu.