Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové,

v souvislosti neschopností, nečinností, závažnými chybami a skandály této vlády by se dalo hovořit o desítkách témat a kauz. Já se zaměřím na tu dnes nejkritičtější oblast, kterou je samozřejmě kolaps evropské energetické politiky, na kterou se Fialova vláda dodnes upíná a orientuje. Jako poslední v Evropě má tak přímou vinu a odpovědnost za enormní růst cen energetických komodit, který je pro naše domácnosti, veřejnou i podnikatelskou sféru už likvidační. A výhled je ještě mnohem pesimističtější. Pokud tato vláda okamžitě neskončí, a nebudu mluvit o detailech energetické politiky, o nějakých drobných názorových rozdílech na její přítomnost a vývoj. To je normální a je to běžnou součástí politického provozu a sporu v rámci stranicko-politického spektra.

Chci hlavně upozornit na to, že vláda Petra Fialy byla v oblasti energetické politiky trestuhodně nečinná. Naprosto nekompetentní, a že vážným způsobem ohrozila energetickou bezpečnost i ekonomickou budoucnosti České republiky. Přestože měla celých devět měsíců své existence k dispozici všechny potřebné informace nejen od nás z opozice, ale i z prostředí odborné ekonomické veřejnosti. Trestuhodně je ignorovala, a je tedy za současný stav plně zodpovědná. A měla by za to zaplatit, protože svou arogancí a leností připravila a ještě připraví české občany o miliardy korun a zaviní nevratně pády mnoha podniků a zánik příslušných pracovních míst.

Když dnes slyším premiéra Fialu hovořit o tom, že musíme hledat pro energetiku v Bruselu celoevropské řešení, tak podle mého známého se mu nejvíce vybaví zasedání Ústředního výboru KSČ 24. listopadu 1989, kdy venku už běžela revoluce a Miloš Jakeš volal po jednotném postupu RVHP a po aplikaci nástrojů přestavby.

2. června jsem se zde z tohoto místa v rámci ústních interpelací ptala pana premiéra, proč tváří v tvář extrémně rostoucím cenám energií vůbec nekoná. Kdy začne aktivně vykonávat práva většinového akcionáře ve společnosti ČEZ? Kdy zahájí kroky o odchodu z komoditní burzy v Lipsku, kde se dnes obchoduje silová elektřina zhruba za 600 euro za megawatthodinu, což znamená po započtení poplatků za přenos, distribuci a daň koncovou cenu pro zákazníky kolem 30 korun za kilowatthodinu. Zatímco dnes je tu dobíhající fix nových smluv okolo pěti korun. Ptala jsem se, proč nejde naše vláda slovenskou cestou, když slovenská vláda, ačkoli je největší elektroenergetické společnosti pouze minoritním akcionářem, dokázala zastropovat na tři roky nízké ceny zhruba kolem 62 euro za megawatthodinu pro slovenské odběratele.

Ptala jsem se, proč český Energetický regulační úřad opět po slovenském vzoru nereguluje onu zásadní složku celkové ceny elektřiny, silovou elektřiny. Ptala jsem se, proč vláda urychleně nevykoupí ve veřejném zájmu podíly minoritních akcionářů v ČEZ, což krátce poté označili za nejrychlejší cestu ke snížení cen elektřiny i sami významní minoritní akcionáři.

Pan premiér tehdy odpověděl velmi neurčitě a vyhýbavě, s tím že tyto kroky by nic nevyřešily a že nemůžeme předvídat budoucí situaci. A to je právě ono. My v našem hnutí SPD jsme vývoj situace uměli předvídat bohužel velmi dobře, a je katastrofální, že to neuměla a neumí česká vláda. Opakuji, jako jediná v Evropě. Ostatní státy zastropování využily. A už jen to je důvod pro její odchod. Do dějin kouzla nechtěného a smutného panoptika české politiky vstoupí pak výrok předsedy vlády: My nejsme v ČEZ tím rozhodujícím vlastníkem. Máme pouze většinu.

Kdyby nebyla situace tak vážná, byl by to docela dobrý bonmot do nějakého silvestrovského pořadu, a to nehovořím o skandální vládní půjčce ČEZ ve výši 74 miliard za nevýhodných podmínek, aby tato společnost mohla i nadále obchodovat na lipské burze a i v dalších letech prodražovat českým odběratelům elektřinu až k faktické nezaplatitelnosti. Už jen tento jediný počin měl být důvodem k pádu vaší vlády.