Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové,

v souvislosti neschopností, nečinností, závažnými chybami a skandály této vlády by se dalo hovořit o desítkách témat a kauz. Já se zaměřím na tu dnes nejkritičtější oblast, kterou je samozřejmě kolaps evropské energetické politiky, na kterou se Fialova vláda dodnes upíná a orientuje. Jako poslední v Evropě má tak přímou vinu a odpovědnost za enormní růst cen energetických komodit, který je pro naše domácnosti, veřejnou i podnikatelskou sféru už likvidační. A výhled je ještě mnohem pesimističtější. Pokud tato vláda okamžitě neskončí, a nebudu mluvit o detailech energetické politiky, o nějakých drobných názorových rozdílech na její přítomnost a vývoj. To je normální a je to běžnou součástí politického provozu a sporu v rámci stranicko-politického spektra.

Chci hlavně upozornit na to, že vláda Petra Fialy byla v oblasti energetické politiky trestuhodně nečinná. Naprosto nekompetentní, a že vážným způsobem ohrozila energetickou bezpečnost i ekonomickou budoucnosti České republiky. Přestože měla celých devět měsíců své existence k dispozici všechny potřebné informace nejen od nás z opozice, ale i z prostředí odborné ekonomické veřejnosti. Trestuhodně je ignorovala, a je tedy za současný stav plně zodpovědná. A měla by za to zaplatit, protože svou arogancí a leností připravila a ještě připraví české občany o miliardy korun a zaviní nevratně pády mnoha podniků a zánik příslušných pracovních míst.

Když dnes slyším premiéra Fialu hovořit o tom, že musíme hledat pro energetiku v Bruselu celoevropské řešení, tak podle mého známého se mu nejvíce vybaví zasedání Ústředního výboru KSČ 24. listopadu 1989, kdy venku už běžela revoluce a Miloš Jakeš volal po jednotném postupu RVHP a po aplikaci nástrojů přestavby.

2. června jsem se zde z tohoto místa v rámci ústních interpelací ptala pana premiéra, proč tváří v tvář extrémně rostoucím cenám energií vůbec nekoná. Kdy začne aktivně vykonávat práva většinového akcionáře ve společnosti ČEZ? Kdy zahájí kroky o odchodu z komoditní burzy v Lipsku, kde se dnes obchoduje silová elektřina zhruba za 600 euro za megawatthodinu, což znamená po započtení poplatků za přenos, distribuci a daň koncovou cenu pro zákazníky kolem 30 korun za kilowatthodinu. Zatímco dnes je tu dobíhající fix nových smluv okolo pěti korun. Ptala jsem se, proč nejde naše vláda slovenskou cestou, když slovenská vláda, ačkoli je největší elektroenergetické společnosti pouze minoritním akcionářem, dokázala zastropovat na tři roky nízké ceny zhruba kolem 62 euro za megawatthodinu pro slovenské odběratele.