Byl to poměrně tristní - a zároveň děsivý - zážitek.

Původně jsem své vystoupení na této konferenci chtěla věnovat dotazům na aktuální stav přípravy a projednávání tzv. Nového paktu o migraci a azylu, který dle veškerých dosud dostupných informací nebude v zájmu České republiky.

Ale poté, co jsem byla nucena několik hodin poslouchat, jak musíme pomáhat lidem ze zemí mimo Evropskou unii, jak musíme hájit jejich lidská práva a jak veskrze pozitivní jsou přínosy současné masové (a vesměs ilegální) migrace do Evropy, rozhodla jsem se pro radikální změnu a své vystoupení jsem nakonec zaměřila na kritické a negativní aspekty tohoto typu migrace, o kterých nikdo z desítek vystupujících neřekl v podstatě ani slovo.

O čem jsem hovořila

V čase, který byl diskutujícím vyměřen na pouhé dvě minuty – a který mi řídící konference ve finále ještě zkrátil – jsem důrazně upozornila na to, že po celou dosavadní dobu se na konferenci věnujeme pouze tomu, jak migrační toky do Evropy posílit a jak usnadnit migraci, prostřednictvím příslušných neziskových organizací, bez ohledu na to, co si o tom myslí obyvatelé členských států Evropské unie, bez ohledu na to, že na podobné aktivity nemáme finanční prostředky – a hlavně bez ohledu na to, co v uplynulých letech hromadný dovoz osob z kulturně, civilizačně a hodnotově naprosto nekompatibilního (zejména muslimského) prostředí do Evropy fakticky způsobil: vlnu násilí a rozvratu v těch státech Evropské unie (Německo, Francie, Itálie, Švédsko, Řecko), které byly touto migrační vlnou z rozhodnutí jejich vlastních politiků zatíženy nejvíce. Přičemž Francie je z tohoto důvodu téměř na pokraji občanské války.

Zmínila jsem i to, že řešením této situace tedy rozhodně není zintenzivnění dovozu migrantů - naopak, za Českou republiku jsem vyjádřila nulovou podporu nelegální migraci a požadavek tvrdého a důsledného vymáhání současné platné migrační a azylové legislativy.