„Máme za to, že současná platná legislativa ČR postihuje celou škálu násilí proti ženám. Z tohoto hlediska je Istanbulská úmluva v našem právním řádu nadbytečná. Pokud se přesto ukáže, že existují způsoby násilí, které nejsou vůbec nebo jen nedostatečně postihovány našimi zákony, jsme připraveni tento stav napravit úpravou domácí legislativy. K potírání násilí na ženách tedy v České republice Istanbulskou úmluvu nepotřebujeme,“ říká místopředseda KDU-ČSL Ondřej Benešík a dodává: „Odmítáme tvrzení, že ten, kdo není pro Istanbulskou úmluvu, toleruje nebo dokonce schvaluje násilí na ženách. Je to nepravdivá mediální zkratka.“

Proč KDU-ČSL odmítá Istanbulskou úmluvu?

„KDU-ČSL odmítá Istanbulskou úmluvu, protože umožňuje podporu genderové ideologie, například zpochybňováním přirozené rodiny jejím označováním za stereotypní pojímání rolí mužů a žen. Domníváme se, že nikdo není schopen dát politické záruky, že Istanbulská úmluva nebude v průběhu času interpretována v neprospěch rodiny založené na vztahu jednoho muže a jedné ženy. Dále chybí záruka, že úmluva nebude sloužit jako záminka či legislativní opora ke stírání autentických rozdílů mezi mužským a ženským pohlavím a k odstraňování pojmů otec a matka z vládní prorodinné politiky,“ vysvětluje poslankyně a členka stálé sněmovní komise pro rodinu Pavla Golasowská.

Nesouhlasíme

„KDU-ČSL má na Istanbulskou úmluvu od samého začátku stejný názor, který jsme vyjádřili už jednou hlasováním. V Sobotkové vládě jsme nehlasovali pro ratifikaci této úmluvy. Ve vládě byla Istanbulská úmluva před několika lety schválena hlasy ČSSD a ANO 2011. Stejně jako naši dnes už bývalí ministři ani poslanci za KDU-ČSL nebudou v Poslanecké sněmovně souhlasit s tím, aby ČR přistoupila k této úmluvě Rady Evropy,“ vysvětluje předseda KDU-ČSL Marian Jurečka.

Přínos

Istanbulské úmluvy v praxi Je to již více než 7 let, kdy evropské státy přijaly a podepsaly Istanbulskou úmluvu. Vloni v rámci semináře, který se konal v Poslanecké sněmovně, padl dotaz týkající se praktických výsledků ochrany žen. Přítomní zástupci zemí, které úmluvu přijaly – tedy Rakouska, Portugalska a Srbska nedokázali odpovědět na dotaz „kolik žen úmluva ochránila a jak se situace zlepšila“. Padla pouze odpověď, že data se vyhodnocují.