Zachytil jsem, jak se moji hejtři včera radovali, že na mě v Edenu při hlavním programu XVI. Všesokolského sletu nějací lidi pískali. Jo, pískali. A jiní zase tleskali. Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. Všem se asi nikdy nezavděčím.

Ale víte co? Já jsem si to i tak hrozně užil. Sokolové mě pozvali už na generálku, za což jim moc děkuju, a tak jsem ve dvě hodiny odpoledne seděl na tribuně stadionu skoro sám. Jen s Milanem Hniličkou a profesorkou Adámkovou, která taky cvičí.

Dost těch lidí si tam ty skladby zkoušelo v takovém počtu poprvé, od listopadu trénovali jen doma. Nadchla mě ta atmosféra, ty jejich úsměvy, že spolu cvičí senioři i úplně malé děti. Bavilo mě být s nimi v kontaktu. No a večer, to bylo zase něco úplně jiného. Tisíce lidí, reflektory, působilo to velkolepě.