Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
já také ještě vystoupím před začátkem rozpravy k tomu, abych vysvětlil některé souvislosti rozpočtu, který jsme předložili, návrhu rozpočtu, který jsme předložili na příští rok. Chvilku se z těch zamotaných výkladů, polemiky sama se sebou, ekonomických pohádek a všeználkovského poučování vrátíme zpátky k realitě a k tomu, jaká je skutečná podoba rozpočtu a na čem je založena, proč je dobrý pro Českou republiku.
Já jsem tu bohužel musel v minulosti, v minulých letech pravidelně mluvit o zachraňování veřejných financí, protože to odpovídalo realitě. Několikrát jsem odkazoval na chaotické vládnutí a populistickou politiku, které Česko nasměrovaly dávno před naším vládnutím k obřím dluhům, skokové inflaci a také k rekordnímu zdražování. Kritizoval jsem deficity, které jsme zdědili, a to ani ne třeba proto, že hospodaření České republiky nebylo vyrovnané, pro to bych měl pochopení. Měl bych pro to pochopení i vzhledem k těm třeba covidovým dobám, ale já jsem ty deficity kritizoval z toho důvodu, že nebyly spojené s kvalitními investicemi, neprovázely je tedy naděje, že by všechny ty obrovské výdaje mohly skončit někde, kde se zhodnotí, kde přinesou něco užitečného, a to se také bohužel potvrdilo.
Naše vláda to chtěla dělat jinak. A také to dělá jinak. Proto jsem se tady při každém představování státního rozpočtu pečlivě soustředil na to, abych vám popsal nejenom to, kde šetříme, jak šetříme, ale také abych v podstatě jedním dechem k tomu dodal, jak investujeme a že investujeme do té doby zanedbávaných oblastí, jako je třeba energetika, doprava nebo obrana. Tak já bych ukázal, že v maximální míře, možné míře, podporujeme vědu, podporujeme výzkum, inovace, vytváříme tak podmínky pro růst znalostní ekonomiky a také pro dlouhodobý rozvoj regionů. Tedy, že děláme všechny ty věci, které jsou potřeba k tomu, abychom mohli v horizontu několika let restartovat Českou republiku.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Bohužel jsem přitom musel také zmiňovat v těch uplynulých letech mimořádné náklady, které naše plány nutně pozdržely, ale které byly způsobeny třeba tím, že jsme poskytli garance a kompenzace v energetické krizi, že jsme poskytli takové garance a kompenzace lidem a firmám, které byly nejenom srovnatelné, ale svým způsobem mimořádné v evropském měřítku... A nakonec ale všechna ta zdržení (Premiér ukazuje uvozovky.), o kterých jsem tady mluvil, jsme překonali a všechny ty výzvy jsme zvládli.
Když jsme vstupovali do vlády, tak jsme věděli do čeho jdeme, a věděli jsme, že nebude lehké ty negativní trendy, které tu rozpoutala, způsobila předcházející vláda, obrátit. A v každém kroku - od mimořádných opatření na přelomu let 2021, 2022 až po schválený rozpočet na letošní rok a nakonec i až po tu jeho novelizaci, kterou si vyžádaly bohužel povodně, tak ve všech těchto krocích jsme vždy drželi dvě věci základní, dvě zásady, a v těch jsme odmítali udělat kompromis. Ta první zásada, ten první směr byl, aby Česká republika snižovala schodky, s nimiž hospodaří, a aby opět začala plnit maastrichtská kritéria. A ta druhá podstatná věc, ve které jsme nikdy neudělali kompromis byla, že jsme vždy mysleli na to, jaká bude budoucnost naší země, zda ten rozpočet vytváří dostatečnou šanci na rozvoj a růst, ať už se to týká ekonomiky, životní úrovně, nebo v širším smyslu růst myšlení, velikosti naší země, našeho významu ve světě. A to byly dvě klíčové věci, podle kterých jsme upravovali rozpočty v těch krizových letech a podle kterých jsme rozpočty sestavovali. A tyto principy se plně projevují a propisují do návrhu státního rozpočtu na rok 2025. Ta naše cesta se nijak nemění a naše vláda systematicky pracuje na obou cílech a na tom, abychom vyřešili dlouhodobě špatné hospodaření země, a zároveň na tom, abychom dostatečně investovali do budoucí prosperity. A myslím, že to je jeden z největších rozdílů, ta druhá věc, jeden z největších rozdílů mezi vládou, vládní koalicí a současnou opozicí - všechny členy vládní koalice spojuje starost o budoucnost. Myslíme na věci, také je děláme, které se projeví za pět let, za 10 let, za 15 let, jako je dálniční síť, jako jsou rychlodráhy, jako je moderní vzdělávání, jako je výzkum a inovace, jako jsou nové jaderné bloky, jako je třeba udržitelný penzijní systém.
Je pro vás důležité, zda Andrej Babiš byl, či nebyl spolupracovníkem StB?Anketa
Každý další rok naší vlády, každý další rok naší vlády přináší o něco lepší čísla, a tedy i lepší možnost, jak se k tomu všemu, co jsem tu zmiňoval, přiblížit. A opravdu je to dobře vidět právě na této události, kdy tu představujeme, jak se říká, nejdůležitější zákon roku, tedy pravidelně rozpočet na příští rok. A jenom připomenu, když jsme byli zvoleni v roce 2021, tak tehdejší vláda hospodařila s deficitem veřejných financí ve vztahu k HDP ve výši přes 5 %. Díky přijatým opatřením jsme se už letos dostali pod maastrichtská kritéria, 3 % a příští rok zase ještě o něco klesneme. I když třeba kvůli povodňovým výdajům ne o tolik, jak jsme si představovali, ale pořád to bude výrazné.
Při představování tohoto rozpočtu, tedy rozpočtu na rok 2025 bych chtěl zmínit a zdůraznit tři prioritní oblasti, které dnes mají největší vliv na to, jak se Česku bude dařit v příštích letech, a jak se tu bude v příštích letech a desetiletích žít, pracovat a podnikat. Některá opatření v těchto oblastech jsou důležitá z principu, k jiným musíme přistupovat se zvláštní péči, protože jsme je převzali ve špatné kondici, a protože si tyto oblasti vyžádají radikální změny - to se týká třeba dopravní sítě. A kdybychom nedělali ty kroky, které děláme, tak už by se z nich dávno stala zátěž, kterou by ani nešlo uspokojivě vyřešit.
A teď tedy k těm třem prioritám, které tu chci letos zmínit a které jsou důležité. Za prvé je to rozvoj v minulých letech zanedbávané infrastruktury České republiky, kam řadím například investice do dopravních sítí, například, anebo zejména, protože to je věc, která každodenně trápí občany. Tou druhou prioritou je rozvoj vzdělávání, vědy, výzkumu, tedy jednoduše řečeno znalost ekonomiky, a tou třetí je posilování bezpečnosti. A to bezpečnosti v obou významech, ať už ve smyslu té tradiční obrany, nebo vnitřní bezpečnosti, ale k tomu také dnes patří a viděli jsme to znovu na těch nedávných tragických událostech v souvislosti s povodněmi, k tomu patří i připravenost státu pomáhat v krizích, reagovat na krize, být na krize připraven.
Dovolte mi, abych tady krátce, velmi krátce představil, jak ke každé z těchto priorit přistupujeme v rozpočtu, jak ji zohledňuje vládní návrh státního rozpočtu na příští rok. Nebudu tady vyjmenovávat všechna čísla, každou kapitolu, návrh rozpočtu je veřejně znám, chci se tu soustředit na souhrnné výdaje a na jakousi celkovou logiku, se kterou jsme k sestavování rozpočtu přistoupili. První z těch našich zastřešujících priorit je zlepšování infrastruktury a celkový rozvoj České republiky. Proto náš návrh rozpočtu na rok 2025 zahrnuje rekordní, rekordní navýšení investic. Chci zdůraznit, že investice, tedy kapitálové výdaje, tvoří více než desetinu celkových výdajů státního rozpočtu, a v tom je zapojeno rekordní navýšení investic z národních zdrojů, samozřejmě vedle těch evropských.
Investice dosahují 250 miliard korun, což je o 65 miliard více než tomu bylo v letošním roce, nebo také o 40 miliard více než byl dosavadní rekord, náš rekord z roku 2023. A tím překonáváme i investice předchozích vlád, které měly to štěstí, že spravovaly zemi v době nesrovnatelně příznivější ekonomické situace.
Rekordní objem, rekordní objem výdajů 160 miliard korun, je v rozpočtu SFDI, Státního fondu dopravní infrastruktury, tedy směřuje opět do dopravy a projeví se v další výstavbě dopravní infrastruktury, která v posledních třech letech prochází výraznou proměnou, kterou může vidět každý na vlastní oči a také ji lidé vidí. V tuto chvíli je rozestavěno 44 úseků dálnic v celkové délce 250 kilometrů. V příštím roce zahájíme výstavbu dalších silnic a dálnic, které budou přesahovat celkově 100 kilometrů. Bude to například klíčový Pražský okruh úseku z Běchovic k D1 nebo část dálnice D35 nebo třeba obchvat Břeclavi, abych také zmínil něco víc na Moravě.
Rozvíjet se také budou železniční koridory včetně těch vysokorychlostních, aby u nás vlaky na páteřních trasách jezdily už za několik let podobnou rychlostí, jako jezdí u našich sousedů.
Celkově v tomto volebním období, a to je taky samozřejmě rekord, zprovozníme 207 kilometrů dálnic a zahájíme výstavbu minimálně dalších 260 kilometrů. Během naší vlády také zmodernizujeme 307 kilometrů železnic, což je ještě více, než byl i tak velmi ambiciózní závazek v našem programovém prohlášení.
Tolik velmi stručně, opravdu, jak jsem slíbil, jenom souhrnně k té první prioritě. Druhá priorita, další kapitola, ve které Česká republika zvyšuje šanci na růst, to je podpora znalostní ekonomiky, ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou, a s tím souvisejí právě navýšené finance do vzdělávání a navýšené finance do výzkumu, vývoje a inovací.
Rozpočet na vzdělávání je rekordní, opět rekordní, do oblasti školství jde 291 miliard korun. To je - a to si prosím představme - to je o 50 miliard více než šlo do školství v roce 2021 za předcházející vlády. A současně jsme historicky nejvýrazněji meziročně navýšili rozpočet pro vysoké školy o 4 miliardy korun. Rekordní budou výdaje na vědu, výzkum, inovace v celkové výši 51,6 miliardy korun, to je taky skoro o 4 miliardy, aby mě někdo nechytal za slovo, 3,8 miliardy, tedy o 8 % více než v letošním roce. Celkový rozpočet Ministerstva školství si meziročně připíše téměř 22 miliard, což například zahrnuje i to často diskutované navýšení platů učitelů na námi slíbenou a uzákoněnou průměrnou úroveň 130 % průměrné mzdy. Tady je nárůst proti letošnímu roku o 7 % a posílení financování vysokých škol, jak už jsem tady zmiňoval, rekordní meziroční nárůst o 4 miliardy.
A myslím, že i tyto finance a finance ve školství nejsou všechno, ale i tyto peníze spolu s dalšími reformami, které děláme, modernizace rámcových vzdělávacích programů, reforma oborů na středních školách, nové typy, nové typy škol, že to všechno dohromady vytváří obrovskou šanci na proměnu českého školství, šanci, že české školství bude odpovídat požadavkům 21. století a tomu, co od něj oprávněně očekává naše veřejnost.
Třetí priorita, kterou jsem tady jmenoval, je zajištění naší bezpečnosti, a to včetně funkční obrany, plnění spojeneckých závazků v Severoatlantické alianci a další související věci. Plánované výdaje na obranu dosáhnou v roce 2025 výše téměř 161 miliard korun. Tím pádem splníme, opět splníme požadavek 2% hranice HDP, po němž jsme léta volali z opozičních lavic a který jsme také při první příležitosti, když jsme měli pro to většinu, prosadili. Hlavní část této částky ve výši přesahující 154 miliardy korun samozřejmě připadá na rozpočet Ministerstva obrany, které si opět meziročně o něco polepší. Nicméně bezpečnost my nechápeme - a taky nemůžeme chápat - jenom nějak úzce, reduktivně. Dbáme na všechny její dimenze, které jsem tady na začátku jmenoval. Dospěli jsme proto také mimo jiné k tomu, že stát je třeba lépe připravit na to, aby dokázal rychle pomáhat v krizových situacích. To se tam také odráží, nechci to řadit k bezpečnosti, i když s bezpečností v širším smyslu to také souvisí, ale pro nás je také důležitý sociální smír, a proto náš rozpočet počítá nejenom s růstem důchodů, ale také se zvýšením výdajů na objem mezd zaměstnanců státu celkově o 7 %, včetně bezpečnostních složek a pedagogů. Průměrné důchody poprvé přesáhnou částku 21 000 korun.
Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, toto byl jenom velmi stručný přehled toho, jaká východiska, jaké priority určovaly podobu návrhu státního rozpočtu na rok 2025. Pokud jde o souhrnná čísla, tak opatření v jednotlivých kapitolách dávají dohromady návrh rozpočtu, který počítá - ta čísla tu zazněla od pana ministra financí velmi přesně, ale já je zopakuji, protože ona jsou důležitá i pro tu celkovou představu - s příjmy ve výši 2 086 miliard korun, což je meziročně o něco více než o 146 miliard, a s výdaji ve výši 2 327 miliard korun, což je meziročně zase o 135,1 miliard korun více. Výsledný deficit státního rozpočtu tedy na příští rok předpokládáme ve výši 241 miliard. Tady říkám - bohužel, ten deficit je o 10 respektive 11 miliard vyšší než jsme plánovali, ale je to kvůli výdajům na hrazeni povodňových škod. Pokud by ty škody byly nakonec nižší, tak se samozřejmě adekvátně k tomu sníží i tento deficit, ale myslím, že toto navýšení deficitu je srozumitelné, správné pro všechny, pro všechny pochopitelné.
Po tomto přehledu bych chtěl ještě zmínit pár souvislostí, které ten rozpočet má a bude to zároveň moje odpověď na - v kontextu poslední dekády - ne zcela pochopitelnou kritiku opozice, že naše vláda nešetří správně, nebo dokonce že nešetří dost rychle, jak se to při představení návrhu objevilo třeba na sociálních sítích. Tak nějaké skutečnosti k tomu.
Za prvé. Deficit v roce 2025 bude i přes povodňovou pomoc nejnižší za posledních pět let. A nejpodstatnější je ten nejobvyklejší ukazatel, to je schodek vládních institucí vůči HDP, deficit veřejných financí ve vztahu k HDP pro příští rok bude ve výši 2,3 %, zatímco, jak jsem už zmínil, když jsme nastupovali do vlády, byl daleko nad maastrichtskými kritérii, někde přes pěti procenty. To znamená, jinými slovy, a to si myslím, že je také celkem jasné a logické, že zpomalujeme zadlužování a v absolutních číslech - ta možná nejsou tak důležitá, ale často se s nimi v mediálním prostoru operuje, tak je také připomeňme - jsme během jediného funkčního období zajistili snížení deficitu o 180 miliard korun.
To jsou čísla, ale hlavně to číslo, které udává procento HDP, to jsou čísla, která sledují investoři, to jsou čísla, která dokazují, že naše opatření fungují, to jsou čísla, která ukazují, že české veřejné finance jsou na cestě k ozdravení, a vnímají to tak i ti, kteří naši zemi z různých důvodů pozorují a musí hodnotit. To je také důvod, proč s námi třeba Evropská komise na rozdíl od několika sousedních zemí nezahájila žádné řízení kvůli nadměrným deficitům.
A s tím souvisí druhý bod, a to druhé uvedení našeho rozpočtu do nějakých širších souvislostí, který bych tu chtěl zmínit. Inspirativním faktem k zamyšlení je to, že Česká republika konsoliduje státní rozpočet velmi úspěšně i v mezinárodním srovnání, nejen ve srovnání ze západní Evropou a s Amerikou, ale jsme v tomto také nejlepší zemí ze skupiny, z Visegrádské skupiny, ze zemí tedy, které procházejí podobným vývojem v mnoha směrech, podobným vývojem jako Česká republika.
Zase pár čísel. A tyto souvislosti jsou důležité. Nemáme klapky na očích, díváme se, co se děje kolem nás, a čelíme podobným výzvám, podobným krizím, podobným rizikům, a podívejme se na naše výsledky. Na Slovensku rozpočtový deficit za rok 2024 dosáhne 5,5 % HDP, v roce 2025 se očekávají 4,7 % HDP po výrazném, a pokud sledujete slovenskou politickou scénu, tak víte, o čem mluvím, po výrazných opatřeních včetně zvýšení daní. V Maďarsku deficit v letošním roce dosáhne 4,5 % HDP, v roce 2025 by to potom mělo být něco přes 4 %, 4,2 % HDP.
A já v diskusích ale často využívám vedle Slovenska a Maďarska příklad Polska, protože Polsko je jednak velká země, ale o to tady nejde, je země, která nás v minulosti v některých věcech předehnala, protože v klíčovém období měli prostě silnější proinvestiční myšlení, než měly některé naše vlády. Ale i Polsko, které udělalo řadu správných rozhodnutí v minulosti, tak pro rok 2025 navrhuje schodek státního rozpočtu ve výši 5,5 % HDP, což bude jen o málo lepší výsledek než ten letošní, kdy očekávají, že to bude 5,7 %. Tak si to, prosím pěkně, srovnejte. My příští rok pod maastrichtskými kritérii 2,3 % HDP. V tomto směru jsme jednoznačně nejlepší ze skupiny těchto zemí.
My jsme nikdy nerezignovali na to, že deficit budeme postupně zmenšovat. Ty kroky jsme udělali. Ta čísla jsou jasná, a žádný mág, který s nimi všejak kouzlí, je nedokáže zpochybnit.
Ale abych vzal tu kritiku vážně. No samozřejmě že bychom mohli postupovat rychleji, dokonce bychom mohli hned mít vyrovnaný rozpočet, to by pan ministr dokázal takový rozpočet předložit, mohli bychom mít vyrovnaný rozpočet úplně jednoduše. Prostě bychom se rozhodli, že nebudeme investovat a máme vyrovnaný rozpočet. To ale nechceme, a nechceme to z těch důvodů, o kterých jsem tu mluvil na začátku. Investice, to je naše budoucí prosperita. A my naopak do investic dáváme rekordní množství peněz.
A ještě je tu jedna cesta, která by byla taky možná, teoreticky, asi i prakticky. Konsolidace veřejných financí by taky mohla být rychlejší, kdybychom opravdu výrazně zvýšili daně, a ani touto cestou se naše vláda neodhodlala, nebo nechce jít, nehodláme tou cestou jít. Nepovažujeme ji za dobrou. Naopak konsolidujeme veřejné finance i při tom, že dokážeme rekordně investovat krok za krokem. Je to doprovázeno sociálně citlivými opatřeními a je to taková konsolidace a takové snižování zadlužování, která neohrožuje ekonomický růst země, naopak ho podporuje.
Česká republika na tom dnes není vůbec špatně. HDP v evropském kontextu roste, pro příští rok předpokládáme nárůst hrubého domácího produktu, reálný růst o 2,7 %. Mimořádnou inflaci se nám podařilo překonat, vrátila se ke dvěma procentům, a to se už příští rok pozitivně projeví v naší ekonomice, stejně jako se tam projeví a projevují opatření z konsolidačního balíčku, a k tomu dodávám, že nezaměstnanost je dlouhodobě pod 3 %.
A to všechno jsou dobré předpoklady. Jsou to předpoklady pro to, že pokud budeme správně investovat, a to děláme, pokud budeme dostatečně a správně investovat, tak se náš potenciál ještě mnohonásobně zvýší.
Dámy a pánové, s ohledem na všechna čísla, která jsem tady zmínil, a i na to mezinárodní srovnání, které jsem tady nabídl, a při zasazení našeho rozpočtu do nějakých mezinárodních souvislostí, myslím, že je jasné, že náš rozpočet je více než, mnohem více než nějakým rozumným kompromisem. Není to samozřejmě návrh rozpočtu pro zemi, která si bez čekání může dovolit všechno, co bych chtěla, protože prostě k takové zemi máme ještě daleko. A není to návrh pro zemi, která je na dně, to také v žádném případě, a kdo to tvrdí, tak jenom zbytečně straší lidi. V našem rozpočtu nabízíme realistickou, v investičním smyslu vskutku vyváženou, vyváženou strategii pro Českou republiku, pro Českou republiku, jakou bude v roce 2025. A strategii, která je šita na míru našim potřebám, která zohledňuje naše problémy, které si poctivě přiznáváme, ale která také je směřována k tomu, abychom dokázali využít příležitosti, které máme.
Děláme všechno pro to, abychom postupně uzdravili české veřejné finance, a návrh rozpočtu na rok 2025 do toho jednoznačně zapadá. A současně děláme všechno pro to, abychom podpořili růst, to je extrémně důležité, abychom podpořili náš růst, růst ekonomiky, růst firem, růst lidského potenciálu. Všechno, co je realistické, zvládnutelné, co je sociálně citlivé, vše, na co máme. To se odráží v tomto návrhu státního rozpočtu.
A já vás, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, žádám, abyste si každý pro sebe zvážil, co naší zemi nejvíce schází a za co si, s čím, s jakou perspektivou rozpočet, který tady předkládáme, pracuje a co naší zemi takovýto proinvestiční odpovědný rozpočet dobrých hospodářů, co naši zemi nabízí? A pokud to uděláte, tak věřím, že nebudete mít problém náš návrh podpořit.
Děkuji vám.
Psali jsme:
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
