Dámy a pánové, děkuji za milé přivítání a děkuji také za pozvání na konferenci, která se soustředí na transformaci české ekonomiky a vize do budoucna.

Měl jsem před časem setkání s reprezentanty iniciativy 2. ekonomická transformace a jsem rád, že v ČR je tolik zástupců firem, které jsou úspěšné, které jsou odpovědné. Lidí, nejenom v politice, ale i v byznysu, v ekonomice, kteří přemýšlejí nad tím, jak má vypadat naše budoucnost a co ČR a česká ekonomika potřebuje. Všichni, kdo jsme tady, víme, že se naše ekonomika musí změnit. Vidíme, že Česko plně nevyužívá svůj potenciál. Máme jasnou představu, kam bychom se chtěli posunout – směrem k robustní, otevřené, znalostní ekonomice s vysokou přidanou hodnotou. Proto ostatně vznikla tato iniciativa.

V ideálním případě bychom dnes diskutovali o tom, jak nejlépe vyladit jednotlivé parametry politik, aby se Česká republika udržela na technologické špičce a přitahovala ty nejlepší investory. Naše vláda však převzala zodpovědnost za stát v době, kdy vyžadoval nikoli jen opravu fasády, ale také sanaci samotných základů. Právě tyto základy jsme během posledního roku museli vyztužit, abychom českou ekonomiku ochránili před kolapsem.

Museli jsme zajistit dostatek energie, což vyžaduje zásadní diverzifikaci zdrojů. Vyjednali jsme nové zdroje plynu, investujeme do obnovitelné energie, restartovali jsme rozvoj jádra (nejen ve stávajících elektrárnách, ale do budoucna také v modulárních reaktorech, kde se chceme stát evropskou jedničkou). Vedle toho se věnujeme zanedbané dopravní infrastruktuře (do jejíž modernizace letos investujeme rekordních 150 miliard korun).

Základním problémem České republiky je i ostudný stav veřejných financí, na jejichž ozdravení se nyní soustředíme. Česká republika nesmí trpět pověstí předlužené ekonomiky, která odrazuje investory i šikovné zaměstnance. Nedávno jsme představili balíček 58 opatření, která mají zpomalit tempo našeho zadlužování. (Z letošního deficitu ve výši 3,5 % HDP se v horizontu dvou let chceme dostat na úroveň 1,2 %.)

Úsporná opatření jsme navrhli tak, aby stát šetřil především na svém provozu, na platech a zbytných dotacích. Souběžně s tím bojujeme s byrokracií a odstraňujeme nadbytečné povinnosti v rámci našich Antibyrokratických balíčků. Součástí této sanace základů českého státu je i dlouho odkládaná důchodová reforma, která je nutná a kterou se snažíme zajistit udržitelnost sociálního systému na několik dekád dopředu.

Základy, které jsem tu vyjmenoval, nicméně zajistí jenom to, aby se stát nezhroutil. Samy o sobě nestačí k tomu, aby se česká ekonomika dostala na vyšší úroveň. Abychom toho dosáhli, musíme se víc otevřít. Nejen obrazně, vůči reformám a změnám myšlení, ale i zcela konkrétně. Musíme se otevřít cizím znalostem, inovacím a kvalifikovaným zahraničním pracovníkům.