Vážení přátelé, dámy a pánové, vážení hosté,

jsem velice rád, že vás tady mohu dnes osobně všechny vidět a pozdravit. S významnou částí z vás jsme se v posledních dvou letech setkali mnohokrát. Zejména na našich stranických akcích a v průběhu velice intenzivní volební kampaně. 

Ale dnešní příležitost je jiná. Budeme po dvou letech – o něco více než dvou letech – společně rekapitulovat, hodnotit, ale hlavně budeme připravovat další společnou budoucnost – společnou budoucnost nejen Občanské demokratické strany, ale i celé České republiky.

Nejprve vám chci všem poděkovat. Každému z vás, jak tady sedíte. Protože každý z vás má svůj podíl na tom, že Česká republika má opět slušnou demokratickou vládu a že tuto vládu vede premiér za ODS. Děkuji.

Asi už z programu víte, že mám tu příležitost a čest zde tentokrát poněkud netradičně vystoupit rovnou dvakrát. V zítřejším vystoupení se pokusím formulovat vizi toho, jak by Občanská demokratická strana měla pomoci naší zemi a jejím občanům ve velice náročné době, které nyní všichni čelíme. A s níž se bohužel budeme vyrovnávat i v dalších letech.

Dnešní projev je vyhrazen zprávě předsedy ODS.

Jsem předsedou ODS už osm let. Není to málo. Zažili jsme spolu ledacos. Když jsem byl poprvé zvolen do čela naší tradiční demokratické politické strany, byla nás jen hrstka těch, kdo věřili a nepochybovali o tom, že se se nám podaří vrátit ODS na politické výsluní. Abychom mohli znovu hájit hodnoty, na nichž Česká republika vznikla. Tedy hodnoty osobní svobody, demokratického státu, ekonomického liberalismu a hodnoty vzájemně solidárního západního světa. Hodnoty, které jsou pořád platné a které, jak vidíme nyní v Evropě, musíme neustále bránit, a dokonce za ně bojovat. Jak v zahraničí, tak – bohužel – i uvnitř naší republiky.

Tehdy, před osmi lety, nám věřil málokdo. Ale my jsme se semkli, dokázali jsme si přiznat vlastní chyby a napravit je, ale zejména jsme začali tvrdě pracovat. Pracovat pro naše spoluobčany, pro lepší budoucnost našich obcí, měst a celé naší země. Krok po kroku, metr po metru, od voleb k volbám. Každý rok jsme na tom byli lépe a lépe. A postupně jsme dokázali přesvědčit čím dál více našich spoluobčanů o tom, že má smysl znovu uvěřit ODS a znovu vsadit na tradiční demokratickou konzervativně-liberální politickou stranu.

Když jsme se na 29. kongresu ODS viděli před dvěma lety – v lednu 2020 – naposledy, předložil jsme vám pětibodový plán, o němž jsem byl přesvědčen, že nás dovede k vítězství v parlamentních volbách. I tehdy se ještě našlo dost malověrných, kteří nám to nevěřili. A přiznejme si, že pár jich bylo i v našich řadách. Ne, nebojte, nebudu teď jmenovat… :-)

Na základě tohoto plánu jsem dostal váš mandát na další dva roky. A je tedy na místě nyní složit účty a alespoň krátce vše zrekapitulovat. Připomenu těch pět kroků a to, jak se je podařilo naplnit.

Krok první. Slíbil jsme vám, že několikrát objedu celou republiku, objevím se opakovaně v každém regionu a okresu a udělám maximum pro to, abychom přímo a osobně oslovili co nejvíce našich občanů. To se stalo. Strávil jsem na cestách stovky a stovky hodin. A byl to skvěle investovaný čas. Mimo jiné proto, že problémy na ulici malého města vypadají úplně jinak než z oken malostranských kanceláří. To je memento, kterého si musíme být vědomi právě teď, když se v těch kancelářích znovu zabydlujeme. A rovnou slibuji, že v těchto cestách budu pokračovat i nyní jako předseda vlády.

Krok druhý a krok třetí se týkaly krajských a senátních voleb. A všichni víte, že jsme v nich uspěli. Mimo jiné proto, že jsme dali prostor řadě nových tváří. A je třeba vyzvednout obrovské úsilí všech, kteří na tom pracovali. V krajských volbách jsme získali o 50 procent více mandátů než v těch předchozích. To nám přineslo nakonec celkem 4 hejtmanské funkce pro Martina Červíčka, Martina Kubu, Ilonu Mauritzovou a Vítězslava Schreka a také pro Martina pozici šéfa Asociace krajů. Podobně jsme uspěli v senátních volbách. Díky tomu jsme spolu s TOP 09 vytvořili nejsilnější senátorský klub a Miloš Vystrčil následně obhájil i pozici předsedy Senátu, což byl také cíl, který jsem v rámci 5 kroků chtěl naplnit.

Uskutečnění čtvrtého kroku pak přineslo klíč k našemu vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny. Slíbil jsem vám dát do voleb dohromady takovou formaci, aby nepropadly hlasy středopravicových voličů. Jsem rád, že tady zítra s námi bude i Markéta Pekarová Adamová a Marian Jurečka – jsem rád, že jsme do toho loni šli SPOLU. Jistě si vzpomenete, že jsme náš záměr ohlásili v předvečer státního svátku 28. října 2020 u sochy prezidenta Masaryka na Hradčanech. A že naším hlavním motem bylo přinést změnu a ubránit naši zemi a její budoucnost před destrukcí ze strany populistů a extremistů. Bylo to správné rozhodnutí. A já děkuji všem, kteří se na něm podíleli.

A konečně krok pátý. A tady mi dovolte krátkou citaci ze svého projevu z ledna 2020: „V říjnu 2021 nastane konec první – a doufám, že na dlouhou dobu i poslední – polokomunistické a nevýkonné vlády v České republice. ODS vstoupí do vlády v takové pozici, kterou bych nazval, velmi pomocně, seniorní. Prostě budeme rozdávat karty.“ Mám k tomu jediný komentář: I to se nám povedlo!

Ano, je radostné, že jsme byli společně a spolu schopni bezezbytku naplnit náš dva roky starý projekt. Ale bohužel, dělo se to ve velice neradostné době.

Před dvěma lety, krátce po našem posledním kongresu, udeřila naplno celosvětová pandemie covidu. A na České republice se podepsala obzvláště smutnou statistikou. Patříme mezi země s největším množstvím obětí a vyšli jsme z pandemie se stamiliardovými dluhy, z nichž bohužel významná část byla rozházena minulou vládou Andreje Babiše na výdaje, které s pandemií vůbec nesouvisely. Výsledkem jsou podlomené státní finance a nastupující vysoká inflace.

Musím se vám přiznat, že jsem hrdý na to, že ODS po celou dobu fungovala jako konstruktivní opozice a že se nesnažila sbírat laciné politické body v krizových časech tak, jak to začínáme vidět právě nyní u stávající opozice. A byli to poprvé právě naši poslanci, kteří se v zimě 2020 opakovaně ptali ministra zdravotnictví, jak je připraven na covid-19. Nebyl a nedokázal si to přiznat. Ani on, ani jeho šéf.

Pomáhali jsme, jak to šlo. Sestavili jsme vlastní AntiCovid tým složený z odborníků z ODS, KDU-ČSL a TOP 09 a snažili se předkládat vlastní návrhy řešení. Tehdejší vláda však znala jen dvě metody boje s covidem: předražené nákupy a lockdowny. O smutných výsledcích této politiky populistů, socialistů a extremistů jsem se již zmínil.

My preferujeme jinou cestu. Motivovat lidi k očkování a naučit se s covidem žít bez větších zásahů do svobod občanů. Rozumně, svobodně a zodpovědně. To je a bude cesta současné české vlády.

Tedy vlády, která byla ustavena na základě výsledků loňských podzimních voleb do Poslanecké sněmovny. Koalice Spolu v nich zvítězila, získali jsme 27,8 procent hlasů a těsně porazili dlouholetého favorita české politické scény – hnutí ANO, populistickou formaci Andreje Babiše. Volilo nás celkem 1,5 milionu našich spoluobčanů, zvítězili jsme v osmi ze čtrnácti českých krajů. Koalice získala celkem 71 poslaneckých mandátů a v poslaneckém klubu ODS zasedlo o 9 poslanců více než po volbách v roce 2017.

To je veliký úspěch, ale zároveň obrovský závazek. ODS si už nemůže dovolit svoje voliče zklamat. Musíme si přiznat, že mnozí nás volili nikoliv proto, že by nás milovali a bezezbytku nám věřili. Volili nás proto, že jsme jim přišli jako v tu chvíli nejmenší zlo. Nejmenší zlo z těch, kterým Česká republika v posledních letech čelí. Prostě si řekli, že zavřou oči a ještě jednou to s námi zkusí. To musíme mít na paměti. Každý z nás. A podle toho se musíme chovat. Ve vládě, v krajích, v parlamentu, ale i v místních zastupitelstvech.

V parlamentních volbách těsně zvítězily demokratické strany. A prohráli populisté a extremisté. Někteří se ani nedostali do Sněmovny. Komunisté dokonce poprvé v historii svobodné České republiky. Ale jejich voliči nezmizeli. Jsou mezi námi a budou hledat jiné spasitele, na které by mohli přenést svoje sny, frustrace, tužby a neúspěchy. Proto považuji za veliký úspěch, že se podařilo vytvořit vládu ze všech pěti subjektů, které se hlásí k demokratickému Západu. A v opozici skončili populisté a extremisté. O to těžší to ale naše vláda bude mít.

Máme za sebou prvních sto dnů. A dosavadní vývoj předčil očekávání i těch největších pesimistů. Sotva jsme se vyrovnali s vlnou omikronu a ve vysokém tempu dokázali připravit a prosadit protiinflační rozpočet, Evropu zasáhla válka. Válka, která v konečném důsledku ohrožuje i nás. Máme ji doslova za humny, a pokud se ruského agresora nepodaří zastavit včas, brzy s ním budeme mít co do činění i v naší části Evropy. To je zkušenost, která je blízká zejména nám, státům střední a východní Evropy, které patřily desítky let do přímého vlivu sovětského, resp. ruského impéria. Proto jsme hned v prvních hodinách války začali podporovat Ukrajinu morálně, humanitární pomocí i prostřednictvím dodávek zbraní. A proto jsme vyvinuli i rozsáhlou diplomatickou aktivitu napříč Evropou, jejíž součástí byla i moje účast na cestě tří premiérů za prezidentem Zelenskym do obklíčeného Kyjeva. Česká republika má veliké štěstí, že se její vláda už tři měsíce neopírá o komunisty a proruské extremisty.

Válka na Ukrajině staví vládní koalici před problémy, které dosud žádná vláda v moderní historii České republiky neřešila. Musíme zvládnout masovou migrační vlnu, čelíme energetické krizi, máme podlomené státní finance a do toho chceme splnit to, kvůli čemu nás lidé ve volbách zvolili. Nemůžeme se spolehnout na konstruktivní opozici, ale pouze sami na sebe. Není to jednoduché. Ale jsme připraveni to zvládnout. Jak konkrétně, to už jde nad rámec dnešní zprávy předsedy ODS za uplynulé období. Ale bude na to dost času v mém vystoupení zítra.