Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

předkladatelem zákona o státním rozpočtu je samozřejmě ministr financí tedy Zbyněk Stanjura, ale dovolte mi, abych zde také vystoupil krátce z pozice předsedy vlády. Naše vláda měla určitě nejsložitější rozpočtový úkol v moderní historii. Zdědili jsme rozpočet, který skončil schodkem přes 400 miliard korun a s připraveným, zdědili jsme tedy loňský rozpočet, který skončil s tímto schodkem, a s připraveným rozpočtem jsme se potýkali, s připraveným rozpočtem na letošní rok, s dalším schodkem téměř 400 miliard korun. Ještě nikdy nečelily veřejné finance tak masivnímu útoku na udržitelnost. Ještě nikdy jsme neprojídali vlastní budoucnost takovým tempem. Státní dluh stoupl za poslední dva roky o polovinu. O polovinu za pouhé dva roky. A každý včetně penzistů i zrovna narozených dětí měl za dva roky o 90 tisíc korun vyšší dluh. Každý z nás.

Co to znamená? No to znamená, že tady vládl populismus nejen politický, ale i populismus rozpočtový. Všechno všem bez ohledu na veřejné finance. Bez ohledu na budoucnost. My jsme v polovině loňského roku, v polovině loňského prosince, promiňte, v polovině loňského prosince začali naplňovat vůli občanů. Vůli po odpovědné politice a přestože nám mnozí říkali: To je nemožné, tak jsme během sedmi týdnů připravili úspory ve výši 77 miliard korun. Za sedm týdnů 77 miliard korun. Rozpočet jsme připravovali bez zbytečných odkladů, pracovali jsme na něm intenzivně a rychle. A já nemám ve zvyku a nemám to ani rád, když si tady děkují členové vlády, ale na tomto místě v této mimořádné situaci musím poděkovat ministru financí Zbyňku Stanjurovi a všem členům vlády, kteří pracovali jako tým, že tento mimořádný úkol v tak krátkém čase s takovýmto výsledkem zvládli.

To všechno jsme dělali uprostřed české vlny pandemie koronaviru, v průběhu energetické krize, v období eskalace rusko-ukrajinských vztahů a připravili jsme státní rozpočet na letošní rok se schodkem o 100 miliard korun nižším než pro občany nachystala předcházející vláda. Úspory, které tu jsou, jsou přitom sociálně citlivé, a to chci znovu zdůraznit. Nespořili jsme na lidech, nespořili jsme ale ani na investicích. Všechny realizovatelné stavby dálnic, silnic a železnic budou mít zajištěné financování. Investice budou přes 200 miliard korun. Tedy budou tvořit více než 10 % tohoto rozpočtu. A to jsou, když si to srovnáte s minulými roky, to jsou skutečně nevídaná čísla. Navíc jsme do rozpočtu přidali dalších 21 miliard korun, 21 miliard korun na penze pro naše seniory. Od června tak vláda zvýší penze v průměru každému seniorovi o tisíc korun měsíčně. Tedy znamená to, že za celý rok vzrostou penze seniorům nejrychleji v historii samostatné České republiky. Zároveň, a to je taky potřeba říct, jsme přidali tři miliardy korun na kompenzace podnikatelům, kteří byli poškozeni vlivem covidových restrikcí, a také tři miliardy korun na bydlení. To, abychom pomohli domácnostem s nižšími příjmy vypořádat se s energetickou krizí.

A už to tady zmínil pan ministr financí. Kolik měla v rozpočtu na tyto záležitosti minulá vláda? Na mimořádné navýšení důchodů nula korun českých. Na kompenzace podnikatelům nula korun českých. Na řešení energetické krize také nula korun českých. Velký rozdíl v tom, co jsme tu měli, a s čím přichází naše vláda. A i přes nutné úspory jsme našli prostředky na zvýšení platů těch, kterým patří naše poděkování za jejich nasazení v boji s covidem, tedy zdravotníkům, policistům, hasičům, vojákům, ale také učitelům, kteří pracují na budoucnosti rozvíjením schopnosti našich dětí.

A kde jsme tedy šetřili? Šetřili jsme na státu, na úřadech, na provozu, na zbytečných výdajích. Stát musí být štíhlý a bude štíhlý a my jsme s tím začali od prvního dne, kdy jsme začali připravovat tento úsporný rozpočet. Někteří pořád nerozumí, proč to děláme, proč spoříme. Proč nám na tom tolik záleží? Ten jeden důvod jsem už zmínil: Musíme zastavit projídání budoucnosti. Dnešní dluh není nic jiného než zítřejší daň. A my tady chceme pro naše děti, pro naše vnuky nechat zdravou zemi se zdravými veřejnými financemi. Ne dluhy a vysoké daně. A to je důvod, proč je zapotřebí ozdravit veřejné finance. A to je taky rozdíl mezi odpovědností a populismem.