Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za pozvání na tuto slavnostní schůzi horní komory PČR. Není to úplně obvyklé, že se předseda vlády účastní tohoto slavnostního aktu.

Ale já jsem rád, že mě k tomu vyzval a pozval pan předseda Senátu Miloš vystrčil, že si myslím, že i tím vyjadřujeme důležitost a vzájemný respekt ústavních institucí v České republice. Samozřejmě vláda je z logicky věci i z hlediska ústavního nastavení úžeji propojena s Poslaneckou sněmovnou, nakonec se jí i odpovídáme, ale ta moje dnešní účast tady má být výrazem respektu k Senátu a výrazem toho, jak si vážíme práce senátorek a senátorů a fungování horní komory našeho parlamentu. Dovolte mi, abych si osobně při této příležitosti pogratuloval ke zvolení novým a staronovým senátorům, tedy senátorům a senátorkám, ať už těm, kteří svůj mandát obhájili, nebo těm, kteří do Senátu nyní přináší cenné zkušenosti odjinud. Úkol vás všech je stejný. Je to, abyste po následující roky, a ti zvolení nově, zvolení v těchto volbách po příštích 6 let, spoluvytvářeli naše zákony, zkvalitňovali naši legislativu a také usměrňovali cestu, po níž se Česká republika bude ubírat. Senát má v našem ústavním systému i politickém systému specifickou funkci, bývá vyjadřovává různými slovy, můžeme hovořit o stabilizačním prvku, můžeme hovořit o pojistce – pojistce svobody, pojistce demokracie. Myslím, že bychom našli i jiné charakteristiky, ale i to, co jsem zmínil, nám ukazuje význam, užitečnost Senátu a jeho důležitost pro naši republiku. Já si vzpomínám na polovinu 90. let, kdy se vedly diskuse o tom, zda má Senát vůbec vzniknout, zda se má tím naplnit Ústava České republiky, která vznik Senátu od počátku předpokládala. Ty diskuse byly velmi místy ostré. Já jsem je jenom nesledoval, ale taky jsem se jich účastnil. A stál jsem na straně těch, kteří říkají – říkali tehdy – že má Senát vzniknout. A jak jsem na to vzpomínal a přemýšlel jsem nad tím, že půjdu na tuto slavnostní schůzi, tak jsem si otevřel jeden svůj článek, který je přesně 30 let starý. Napsal jsem ho v roce 1994 uprostřed těch bojů. A ten článek nesl název Senatus mala bestia? – s otazníkem ale prosím. Mala bestia, to není „malá bestie“, ale je to „zlá šelma“. A vychází to z latinského povzdechu: „Senatori boni viri, senatus mala bestia,“ tedy „senátoři jsou dobří muži, ale Senát je zlá šelma.“ Dneska bychom tam asi museli přidat, teď si v latině úplně netroufám, ale něco jako „femine bone“ také by tam muselo být, nebo něco podobného. Ale v tom článku – a proto o tom mluvím – jsem říkal, že abychom mohli tvrdit, že Senát je zbytečný, že ho potřebujeme, nebo nepotřebujeme, tak musíme nejprve naplnit Ústavu. Musíme mít zkušenost. Zkušenost s tím, jak horní komora funguje. Naplnit úmysl těch, kteří tvořili náš politický systém a naši ústavu. Senát má vzniknout a uvidíme, jak se osvědčí. Senát o dva roky později skutečně vznikl. A myslím, že ta zkušenost, kterou s ním máme, je veskrze pozitivní. Slyšíte, že tady mluvím o zkušenosti. Zkušenosti s institucí, ale slovo zkušenost je slovo naprosto zásadní i pro ty, kteří Senát tvoří. Já dnes Senát chápu tak, že v něm mají promlouvat právě zkušenosti. Že v něm má promlouvat i životní moudrost. To, co vlastně je už nějakým způsobem předpokládáno v těch třeba věkových hranicích nebo v té věkové hranici, kterou je pro volbu do Senátu potřebné překročit. A tyto zkušenosti a moudrost vstupují do dialogu s zájmy, požadavky, které přináší každodenní život. A které se projevují hodně v tom, co dělá vláda a co dělá Poslanecká sněmovna. I z tohoto hlediska v principu a v tom ústavním nastavení se Senát instituce spíše rozvážná – v dobrém slova smyslu, prosím vás, neberte to negativně – v dobrém slova smyslu pomalá. A v tom bych řekl, že je jeho velká výhoda a velká užitečnost pro náš ústavní systém. Máte chránit hodnoty, na kterých stojí naše republika, máte k tomu vybavenost, určitou výbavu tím, že jste kontinuální komora. A máte chránit ty nejdůležitější hodnoty, jako je svoboda, jako je demokracie. Hodnoty, které prospěch nejsou samozřejmé. Naopak je o ně potřeba svádět neustálý boj. A my všude kolem nás vidíme, že ten souboj o demokracii, o západní typ demokracie není vždycky snadný. A bohužel není ani vždycky férový. A vidíme, že ztratit svobodu je bohužel snazší, než si většina z nás připouští. A i proto, i proto je zodpovědnost, kterou jste přijali, opravdu mimořádná. A já jsem přesvědčen, že si této mimořádné odpovědnosti jste všichni vědomi. A na tu odpovědnost odkazuje ostatně i slib, který jsme tady všichni slyšeli. A který tady mnozí z vás před chvílí skládali. A který v této komoře zaznívá každé dva roky.

Já vám, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji, že se té odpovědnosti nezříkáte. Že se jí nebojí. A že jste si ji vědomi. A přeji vám do dalších, těm nově zvoleným 6 let, těm ostatním do dalších let, hodně sil, vše dobré. A těším se na spolupráci vlády a Senátu. Pěkný den.