Dobrý den, dámy a pánové,

děkuji vám za pozvání na další konferenci Zdravotnického deníku, který tuto akci pořádá. Myslím, že je to dobrá platforma pro diskusi a místo, kde se dá skutečně diskutovat o podstatných trendech českého zdravotnictví a o tom, jak naše rozvíjet do budoucna.

Oceňuji, že se do hloubky věnujete inovacím, technologickému vývoji a civilizačním posunům, populačnímu vývoji. To všechno jsou věci, které jsou důležité pro to, abychom nacházeli správné odpovědi na výzvy, kterým čelíme. A samozřejmě i tato výborná diskuse je cennou inspirací a zpětnou vazbou pro naši vládu.

Rád se tu opět setkávám s vámi, s pracovníky ve zdravotnictví, ať už s těmi, kteří každý den pomáháte pacientům nebo s vámi, kteří rozšiřujete možnosti zdravotní péče různými způsoby, ať už vývojem léků, vedením zdravotních pojišťoven, nemocnic, specializovaných pracovišť a tak dále. Jsem rád, že tu spolu takto můžeme být a že zástupci zdravotníků, státu a veřejných institucí mají příležitost diskutovat, vysvětlovat svoje pohledy a svoje postoje.

Mluvím ze svojí zkušenosti, nejsem tu poprvé, a když jsem tu byl loni, tak jsem hovořil o hlavních prioritách zdravotnické politiky naší vlády, jako je dostupnost léků, dostupnost zdravotní péče či posilování prevence.

Tyto priority mají jednu společnou klíčovou charakteristiku – důraz na dlouhodobou udržitelnost. Právě limity v udržitelnosti do našeho zdravotnictví přinášejí nejvážnější rizika.

Proto se soustředíme na to, aby bylo naše zdravotnictví dlouhodobě stabilní, aby se dokázalo adaptovat na demografický vývoj a technologický pokrok a aby si při tom všem nevytvářelo vnitřní dluhy. Rostoucí vnitřní dluhy mohou každý systém postupně oslabit a ohrozit.

Toto všechno je v naší situaci naprosto nutné a myslím, že je potřeba začít se dívat na věci jinak, než jak jsme to dělali doposud. Vždycky jsme spoléhali na to, že si ten systém vždycky sám nějak poradí, že si to všechno nějak nakonec sedne a půjde se dál. Spoléhat na to by mohlo znamenat ohrožení celého systému. Náznaky vidíme a myslím, že pokud člověk není hluchý a slepý anebo nežije v zajetí svých představ a svých zvyků, tak jim rozumí.