Vážený pane předsedo Senátu,
vážený pane předsedo Akademie věd,
vážená paní nastupující předsedkyně Akademie věd,
dámy a pánové,

je mi ctí, že mohu promluvit před vámi při této slavnostní příležitosti. Děkuji za vaše pozvání. Myslím si, že by bylo nošením dříví do lesa, kdybych tady na začátku zdůrazňoval, že věda, výzkum a inovace jsou naše šance na naši budoucí prosperitu a naší budoucí konkurenceschopnost. Když se podíváme na starý kontinent, je to prakticky jedna z mála výrazných šancí na budoucí prosperitu.

Česká republika je země, která má v tomto velmi specifickou pozici. Jsme země, která patří mezi průmyslové jádro Evropy. Tudíž budeme v příštích letech citliví na všechny technologické změny, které budou přicházet a už přicházejí. Logicky se tedy u nás klade velký důraz na aplikovaný výzkum. Zároveň je zřejmé, že bez kvalitního základního výzkumu nebudeme schopni skutečně reagovat na nové výzvy, které přináší globalizace, rozvoj technologií a samozřejmě společenské změny na začátku 21. století.

Tyto priority, tedy pochopení, že věda, výzkum a inovace jsou klíčovou prioritou rozvoje České republiky, se naštěstí projevily v zásadních krocích, které naše vláda v posledních třech letech dělala v oblasti vědy, výzkumu a inovací.

Jak už naznačila vystoupení mých předřečníků, tento sněm je z části bilanční, tak bych se rád u některých důležitých kroků vlády zastavil.

Důležitou rolí státu je, aby vytvářel rozumné finanční a právní prostředí pro fungování vědy a výzkumu. V této souvislosti jsem rád, že se nám podařilo v minulých letech akcelerovat čerpání evropských fondů, které představují stále ještě jedinečnou možnost rychlé modernizace výzkumné infrastruktury v České republice. V minulém programovém období zde vzniklo několik celoevropsky unikátních výzkumných infrastruktur. Na této půdě bych měl pochvalně zmínit zejména projekty ELI, CEITEC a BIOCEV, na kterých má velký podíl Akademie věd.

Já jsem vždycky vnímal investice do těchto klíčových vědeckých infrastruktur jako příležitost pro budoucí rozvoj České republiky. Samozřejmě, že tyto investice představují také určité riziko, představují určitou nejistotu. Jsem rád, že vláda dala přednost z hlediska svého rozhodování právě vnímání příležitosti, potenciálu dalšího rozvoje naší země.

Podařilo se nám z části vyřešit otázku finanční udržitelnosti těchto nových center, i s pomocí Akademie věd jsme vytvořili realistickou perspektivu jejich financování do roku 2020 i se zapojením evropských prostředků z nového programového období. V loňském roce byly velké infrastruktury podpořeny částkou, která přesáhla 1,5 mld. korun.

Osobně považuji za klíčové, abychom tyto velké investice udrželi pod veřejnou kontrolou i po skončení současného programového období po roce 2020. Byl to také jeden z argumentů, který česká vláda vzala v úvahu, když jsme projednávali rozpočet na vědu, výzkum a inovace a jeho střednědobý výhled. Jsem rád, že jsme nakonec na vládě prosadili postupné navyšování těchto výdajů. Rozpočet na vědu a výzkum je pro letošní rok rekordních 32,7 mld. korun, což považuji za velký úspěch nejen pana místopředsedy vlády Bělobrádka, ale za úspěch celé vlády. Jen výdaje ze státního rozpočtu pro Akademii věd jsou pro letošek o 300 milionů vyšší než v loňském roce a o více než půl miliardy vyšší než v roce 2014.

S otázkou rozpočtu přirozeně úzce souvisí otázka přerozdělování prostředků, tedy způsob hodnocení výsledků vědy a výzkumu. Vláda v únoru schválila změnu metodiky hodnocení výsledků vědy a výzkumu, kterou předložil místopředseda vlády Bělobrádek po dohodě na úrovni Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Považuji za důležité, že nová metodika obsahuje nástroje pro dlouhodobé finanční plánování. K výzkumným institucím přistupujeme nyní komplexněji, než tomu bylo za předchozích pravidel, a to by mělo vést k férovějšímu hodnocení. Postupně také obnovujeme úroveň institucionálního financování.

Cílem státu, jako je ten náš, musí být co nejvyšší kvalita výzkumu a inovací a jejich efektivní převádění do praxe. Kvalitní výzkum se dnes prakticky neobejde bez mezinárodní spolupráce. Tomu se jako vláda snažíme pomáhat prostřednictvím aktivnější vědecké diplomacie, ale i tím, že se téma mezinárodní spolupráce ve vědě a výzkumu stává předmětem většiny vrcholných jednání s našimi zahraničními partnery. Jako předseda vlády jsem měl možnost o výzkumné spolupráci jednat s představiteli Německa, Švédska nebo při své cestě do Spojených států amerických.

Zejména na německé straně jsem se setkal s velkou vůlí ke spolupráci. Rozumím tomu tak, že Německo je významný investor a náš přední obchodní partner, ale je to také průmyslová země podobně jako ČR. Německo si uvědomuje, jaký význam bude mít technologická revoluce, která se nyní odehrává v průmyslu. Máme zde výzvu, která se týká Průmyslu 4.0, která se týká procesu digitalizace. Je důležité, abychom ji zvládli a využili to k posílení naší konkurenceschopnosti v příštích letech. Digitalizace znamená také rizika a je na nás, abychom zajistili, že pozitiva digitalizace převáží nad jejími možnými sociálními riziky.

Jsem velmi rád, že se Akademie věd věnuje strategickým otázkám, které jsou spojeny nejen s technologickou změnou a jejími dopady, ale také se strategickými otázkami, které se týkají rozvoje společnosti a problémů, kterým čelíme.

Akademie věd je pro mě zárukou racionálního přístupu, který se opírá o fakta. Je dobře pro českou vědu, že se bude více zabývat aktuálními společenskými problémy. Je to jedna z cest, jak zvyšovat zájem veřejnosti a jak zvyšovat důvěru veřejnosti ve vědu a výzkum. Nejhůř se překonává bariéra uzavřenosti. Proto jsem velmi rád, že i Akademie věd se rozhodla jít cestou posilování vnější spolupráce, a to nejen s průmyslem, ale i s kraji, státní správou nebo samosprávou. Jsem také rád, že jsme měli možnost jednu takovou partnerskou dohodu uzavřít také mezi Akademií věd a Úřadem vlády.

Dalším tématem, které bych chtěl krátce zmínit, je otázka dostatku kvalifikovaných vědců a vědkyň, výzkumných zaměstnanců a zaměstnankyň. V řadě evropských států se personální zajištění řeší do značné míry odlivem mozků z jiných zemí. U nás spíš řešíme problém, jak v některých oborech vědce udržet, nemluvě o tom, jak vychovat a udržet zde mladou generaci.

Jsem přesvědčen, že základem je kvalitní vzdělání a slušná profesní perspektiva, která samozřejmě musí také zahrnovat slušné platové ohodnocení. Platy akademických pracovníků a jejich pracovní podmínky jsou v řadě případů hluboko pod standardem, který vidíme v jiných evropských zemích. Stejně tak je podle mého názoru dlouhodobě neúnosný systém odměňování doktorandů. Kvalitní výzkum stojí na lidech. Není možné chtít špičkové vědecké výsledky po lidech, kteří potřebují například další úvazky mimo akademickou půdu, aby vůbec byli schopni uživit rodinu. Je myslím chyba, že se tento problém dlouhodobě přehlížel, a je také zřejmé, že pokud chceme být moderní zemí s výkonnou ekonomikou, tento problém musíme změnit.

Dámy a pánové, jsem rád, že mám možnost s vámi strávit společné chvíle při jednom z nejvýznamnějších momentů v životě Akademie za posledních dvacet pět let. Akademie vždy v českém prostředí soustředila velké množství vynikajících osobností. Často to byli nejen uznávaní experti ve svém oboru, ale také lidé s velkým společenským nebo morálním přesahem. Myslím si, že se této tradice výborně zhostili i dnešní pokračovatelé ve vedení Akademie věd.

Dovolte mi tedy, abych při této příležitosti poděkoval panu profesoru Drahošovi za jeho práci ve prospěch dobrého jména české vědy a ve prospěch rozvoje Akademie věd. Jak zde zmínil, jeho funkční období, která zahrnovala celých osm let, byla obdobími, které byly velmi bouřlivé. Rozhodovalo se o budoucnosti české vědy, rozhodovalo se v nich do značné míry o bytí a nebytí Akademie věd jako klíčové vědecké instituce v naší zemi. Za těch osm let, jak jsem si rychle spočítal, se vystřídalo pět vlád a pět premiérů, což také ukazuje vyšší míru stability klíčové vědecké reprezentace ve srovnání se stabilitou reprezentace politické. Nicméně já pevně věřím, že to, co se odehrálo v posledních třech letech, spíše podpořilo dobrou perspektivu Akademie věd.

Chci pogratulovat paní profesorce Zažímalové, která byla zvolena vaší novou předsedkyní, a chtěl bych také poznamenat, že i když v tuto chvíli máme vybudován slušný rozpočet, máme vybudován ve vládě slušný rozpočtový výhled, tak paní nastupující předsedkyni čekají nové boje a nové bitvy. Už přímo teď, protože vláda velmi brzy začne chystat rozpočet na příští rok, už přímo teď, protože v rámci rozpočtu budeme debatovat i o standardním prodloužení rozpočtového výhledu na další období. A myslím si, že společně musíme vybojovat zápas, který jasně řekne, že výdaje na vědu, výzkum a inovace budou i v dalších letech klíčovou prioritou pro stát, klíčovou prioritou pro veřejný sektor.

Jak už zde bylo zmíněno, nedaří se pro naši zemi získávat více privátních investic do oblasti vědy a výzkumu. Samozřejmě ještě mnohem složitější je to v oblasti základního výzkumu. A myslím si, že musíme vést debatu o tom, jak více motivovat firmy, investory, aby i tady v České republice investovali do vědy, výzkumu a inovací. Diskutuje se o odlivu kapitálu z České republiky, ročně 200 až 300 miliard korun. Bylo by v našem zájmu, kdyby tady ty peníze zůstávaly. Kdyby tady zůstávaly v platech, kdyby tady zůstávaly v investicích, kdyby tady také zůstávaly v oblasti financování vědy a výzkumu v České republice.

Myslím si, že bychom měli vést intenzivní debatu mezi vládou a vědeckou sférou o tom, jak eventuálně upravit či změnit pravidla, jak se inspirovat třeba v dalších zemích Evropské unie, abychom byli schopni firmy více motivovat k investicím v této oblasti. Ale to bude dlouhodobý proces. Z krátkodobého, střednědobého hlediska je evidentní, že klíčovou roli bude muset nadále sehrávat stát, bude muset nadále sehrávat veřejný sektor. On se své role nemůže vzdát. Zejména v situaci, kdy víme, že budeme procházet turbulentním obdobím, které bude zahrnovat celou řadu významných technologických změn, které poznamenají náš průmysl a strukturu pracovních míst v naší zemi na dlouhá léta dopředu.

Takže chci popřát paní profesorce Zažímalové hodně sil, hodně štěstí a také ostré lokty, protože to nepochybně bude potřeba ve prospěch udržení dostatečného rámce, dostatečného prostoru pro dobré a efektivní fungování Akademie věd v příštích letech.

Dovolte mi na závěr možná jednu dvě poznámky. Já už jsem tady hovořil o teorii racionality z hlediska vaší práce. Jste zvyklí hodnotit fakta, jste zvyklí ověřovat hypotézy. Myslím si, že v dnešní společnosti je to velmi důležité, protože zažíváme určitý střet racionálna s tím iracionálním. A tady si myslím, že bude vědecké poznávání sehrávat v příštích letech mnohem důležitější roli, než jsme si třeba v minulosti mysleli. Právě proto, že řada představ, které mají lidé a které jsou vyvolávány na veřejnosti, je založena na iracionalitě, na vyvolávání obav, strachu. A my potřebujeme, aby hlas rozumu byl ve společnosti vedle těchto iracionálních obav slyšet minimálně stejně silně.

Druhá věc, kterou pokládám za důležitou zde říci, je otázka otevřenosti naší společnosti. Vy jste zvyklí spolupracovat, jste zvyklí myslet nejen v národním rámci, ale jste zvyklí myslet v evropském rámci stále více a jste samozřejmě zvyklí pracovat v rámci globálním. V poslední době ale, když se ale podíváte na slova, která bývají nejčastěji používána a vyhledávána, jsou to slova jako, zeď, plot, hranice, regulace, ochrana. Prostě svět prochází obdobím, které znamená určitou změnu.

Můžeme očekávat do budoucna i určité ekonomické otřesy, které budou spojeny s ochranářskou politikou. To je také změna oproti tomu, co jsme zažívali v minulosti. Já si myslím, že pro českou společnost, pro to abychom do budoucna byli úspěšní a, jak už jsem řekl, konkurenceschopní, je právě otázka udržení naší otevřenosti a našich kontaktů s okolním světem strašně důležitá.

A i tady si myslím, že Akademie věd bude sehrávat mnohem významnější roli, než tomu bylo v minulosti. Právě při vaší schopnosti udržet racionální otevřenost, schopnost vnímat, co se děje ve světě, komunikovat s okolním světem, neuzavírat se do sebe, nestavět kolem hráze a ploty, které by byly z hlediska poznání a výměny vědeckých poznatků naprosto nesmyslnou záležitostí. To je druhá poznámka na závěr, kterou jsem chtěl říci.

Děkuji vám všem za vaši práci, kterou odvádíte ve prospěch úspěšné české vědy, a doufám, že před českou vědou jsou dobrá léta. Děkuji.