Vážený pane ministře, milý Mirku, dámy a pánové,

byl jsem požádán o přibližně dvouhodinový projev, protože v kratší době, než jsou dvě hodiny, nelze dostatečně vyjádřit úctu k legendám českého sportu. Nicméně, bylo by příliš zjednodušující, abych pouze opakoval byť pravdivé fráze o tom, že naši sportovci, jak už říkal Mirek Jansta, reprezentují náš stát, daleko lépe než my, politici. Je to pravda, nicméně je to málo.

Chtěl bych upoutat vaši pozornost na jedno téma, které při mém setkání se sportovci obvykle zapadá a zapadá i při diskuzích s funkcionáři nejrůznějších sportovních organizací. Je to osud těch legend českého sportu, které už přestaly vykonávat svoji aktivní činnost, a ne vždy se jim dostává zaslouženého uznání. Takový drastický příklad, o kterém vím, je skifař Kozák, který byl velmi úspěšný olympionik a skončil jako bezdomovec. Namítali mi, že si tento osud vybral sám, což je částečně, ale jenom částečně pravda, protože do značné míry ho k tomu dohnaly podmínky, ve kterých žil. Já bych si proto velice přál, abychom nezapomínali na naše skvělé sportovce v době, kdy tito lidé odcházejí buď skokem, nebo po etapách na zasloužený odpočinek, kdy bulvární novináři jim nejdříve lízali paty a v okamžiku, kdy už nezaplňují titulky těchto bulvárních novin, na ně najednou zapomenou. Byl bych rád, kdyby se tedy vytvořil systém péče o sportovní legendy, aby nikdo nebyl zapomenut.

Kromě tohoto přání jsem si teď uvědomil, že jsem ve svém projevu ještě nikoho neurazil, což je u mě atypické, takže dovolte, abych to rychle napravil. Milý Mirku, milý pane ministře, jestliže sportovci budou dělat takové pitomosti, jako je pokus změnit českou národní hymnu, nebudu je mít rád.

Všechno nejlepší a hodně zdraví.

Miloš Zeman
prezident republiky

Pražský hrad, 28. září 2018