Dobrý den, vážení spoluobčané,

Když jsem se připravoval na dnešní vystoupení, přečetl jsem si bilanční projevy všech předchozích prezidentů. Až do roku 1948 měly tyto projevy podobu vánočních poselství

První novoroční projev přenesl 1. ledna 1949 Klement Gottwald.  Ale je i druhý a vážnější důvod pro vánoční poselství, než je návrat k tradicím. Na Nový rok si obvykle dáváme předsevzetí, která mnohdy nesplníme. Já sám jsem si několikrát předsevzal, že přestanu kouřit a bohužel se mi to zatím nepodařilo splnit.

Zatímco v povánoční pohodě, v klidu a míru bilancujeme uplynulý rok a zkoumáme, co se nám povedlo a co se nám nepovedlo.

Skládáme účty sami sobě i svým blízkým. Prezident republiky má povinnost složit účty všem občanům. Dovolte mi, abych se o to pokusil.

Nebudu vás příliš zatěžovat běžným výčtem prezidentské činnosti. Od inaugurace jsem absolvoval 620 setkání s občany na náměstích, se zaměstnanci v podnicích, se studenty ve školách, se starosty, primátory, hejtmany, řčleny obecních a městských zastupitelstev, velvyslanci, poslanci, senátory, ministry a samozřejmě vedle zahraničních státníků i se členy nejrůznějších společenských organizací.

To, co pokládám za daleko důležitější, je plnění slibů. A skládání účtů znamená zeptat se, zda jsem své sliby dané v prezidentské kampani, či krátce po ní, dokázal, nebo nedokázal splnit.

Při tomto skládání účtů je na místě osobní odpovědnost, ne vymlouvání se na druhé a ne chlubení se cizím peřím.

Dal jsem vám pět základních slibů.

Prvním byl slib, že nebudu vyhlašovat amnestii a že nebudu udělovat milosti s výjimkou případů nevyléčitelně nemocných, kteří se nedopustili závažného trestného činu. A tak se nemůže stát, že by milost například dostal muž, který zabil svého otce, populární cyklista, který při dopravní nehodě zabil tři nevinné lidi, nebo daňový podvodník, který dostal milost ze zdravotních důvodů a poté se zázračně uzdravil.

Druhý slib se týkal zlepšení vztahů České republiky s institucemi Evropské unie. Tak, jako v sídlech většiny evropských hlav států, i na Pražském hradě vedle české vlajky vlaje i vlajka Evropské unie, jejímž jsme členem. Při mé návštěvě v Bruselu jsem se snažil zlepšit podmínky při čerpání evropských dotací, a to zejména v souvislosti s dlouho odkládaným služebním zákonem.

Pokud jde o třetí slib, zavázal jsem se, že stabilizuji Ústavní soud, který byl v té době na pokraji kolapsu pro nedostatek ústavních soudců. Dnes bylo schváleno Senátem deset ústavních soudců a já bych za to chtěl Senátu poděkovat. Dva mé návrhy přitom Senát nepřijal, ale i to je jeho právo.  Ústavní soud tedy pracuje v plném složení a pracuje dobře.

Čtvrtým a předposledním slibem byl závazek, že třetinu svého platu budu odevzdávat na splácení státního dluhu. Vím, že je to jenom kapka v moři, ale jsem velmi rád, že se v posledních týdnech k tomuto fondu připojují nejenom občané, ale i podniky, a přál bych si, aby se tento fond stal jakousi analogií sbírky na podporu a pomoc republice, i když vím, že snižování zadluženosti je především úkolem vlády a její hospodářské politiky.

A teď už přecházím k pátému, poslednímu a nejsložitějšímu slibu. Ve svém inauguračním projevu jsem se zavázal, že se pokusím spíše sjednocovat než rozdělovat. Nemluvím teď o rozdělení společnosti na příznivce a odpůrce jednotlivých prezidentských kandidátů.  Tato válka skončila prezidentskou volbou. Mluvím o daleko hlubším rozdělení, kde osa vedla mezi těmi, kdo byli nepokojeni s tehdejší koaliční vládou a těmi, kdo s touto vládou byli spokojeni. Podle průzkumu veřejného mínění vyjadřovalo Nečasově vládě nedůvěru 80 % občanů. Nečasova vláda sice podala demisi, ale byl jsem pod tlakem, abych jmenoval vládu v podstatě ve stejném složení s výjimkou osoby premiéra a se stejným programem. Tento návrh, který se opíral o křehkou a pochybnou stojedničkovou parlamentní většinu, jsem odmítl a v souladu se svým ústavním právem jsem premiérem jmenoval nezávislou osobnost Jiřího Rusnoka. A při jeho jmenování jsem řekl, že je to jediná cesta, jak dosáhnout vyvolání předčasných voleb.

Chtěl bych Rusnokově vládě poděkovat. Poděkovat za to, že její ministr průmyslu rozuměl průmyslu, že její ministr zemědělství rozuměl zemědělství, že její ministr obrany rozuměl problematice armády a tak dál. A chtěl bych ji poděkovat také za to, že dokázala připravit základní zákon roku, tedy zákon o státním rozpočtu, který zabezpečuje aspoň minimální ekonomickou stabilitu naší země.

Ve volbách bylo rozdělení překonáno tím, že nastoupili noví poslanci, nová politická nutí, kterým bych chtěl popřát úspěch při jejich činnosti. Opozice dostala oněch zbývajících 20 % a jí bych chtěl popřát, aby byla opozicí tvůrčí, kritickou a odpovědnou.

Vážení televizní diváci, milí spoluobčané,

my si zpravidla přejeme do nového roku zdraví jako nejcennější životní hodnotu a já jsem si v posledních týdnech hodnotu zdraví sám uvědomil.  

Ale dovolte mi, abych vám popřál ještě něco dalšího. Chtěl bych vám popřát naplněný život. Život naplněný užitečnými skutky, protože jenom takový život přináší štěstí a radost.

Takže do příštího roku hodně zdraví, štěstí a životní pohody.