Dámy a pánové,

nemyslím si, že by jakýkoli politik včetně prezidenta měl setkání s veterány zaobalit pouze do vznešených slov. Prostudoval jsem si vaše životopisy a chtěl bych vám vyjádřit úctu a obdiv k vašemu životnímu příběhu. Pomáhali jste lidem, pomáhali jste vlasti, a to může říci jenom málokdo. Lépe řečeno, říci to může, ale ne vždy to prokáže svými činy.

Nicméně, proč jsem mluvil o nebezpečí frází při této příležitosti. Máme-li skutečně ocenit naše veterány, tak jim samozřejmě musíme pomáhat, a to nikoli slovy, ale činy.

Nedávno jsem povýšil jednoho veterána, který se ve zdraví dožil devadesáti osmi let, pana generála Masopusta, a při tomto povýšení mně pan generál říkal, víte, u nás se o veterány málo pečuje. Například je málo nemocničních i jiných lůžek. A mnoho jiného. Tak jsem o tom mluvil s paní ministryní Černochovou, která zpočátku namítala, že o veterány se pečuje dobře, ale i kdyby náhodou měla pravdu, tak ve vašem případě té opravdové a dobré péče není nikdy dost. Takže místo frází vám chci říci, že pokládám za samozřejmou a milou povinnost, aby všichni veteráni měli zabezpečenou takovou péči, jakou si zaslouží, to znamená péči maximální.

A přeji vám v této předvánoční době krásný život a hlavně, i nám vozíčkářům, všem vozíčkářům, ale zejména pak veteránům, přeji radost ze života.

Miloš Zeman
prezident republiky

Pražský hrad, 30. listopadu 2022