Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, jako každý rok před vás předstupuji, abych vyjádřil svůj názor na návrh nejdůležitějšího zákona roku, to jest zákona o státním rozpočtu. Tento zákon jsme projednávali v mém expertním týmu s paní ministryní Schillerovou. A členy expertního týmu s ekonomickou erudicí jsou guvernér České národní banky, prezident Hospodářské komory a prezident Svazu průmyslu a dopravy. Při této příležitosti musím vysoce ocenit, jak ekonomickou erudici paní ministryně, tak i její diplomatické mistrovství, s nímž jednala s jednotlivými ministry. 16. září jsem se svými připomínkami vystoupil na vládě. Nu a nyní mě máte zde.

Předeslal bych, že pokud Poslanecká sněmovna návrh zákona schválí, tak ho podepíšu. Na druhé straně i přátelská kritika může být kritikou. A té se právě teď dočkáte. Svoje vystoupení jsem rozdělil na tři části: 1. vnější podmínky rozpočtu, 2. problémy neefektivních výdajů a 3. návrh na získání nových příjmů.

Takže začněme těmi vnějšími podmínkami. Ve světě zuří obchodní nebo celní válka. Válka mezi Amerikou a Čínou, mezi Amerikou a Evropskou unií. Ale kromě toho je tady ještě jeden faktor, který z důvodů politické korektnosti není příliš zmiňován, třebaže může vysvětlit mnohé ze zastavení ekonomického růstu Německa. Nu, Energiewende, tedy obrat k zvlášť drahým zdrojům elektrické energie vedl k tomu, že v Německu je nejdražší cena elektřiny v Evropě. Nu a plánované odstavování elektráren se už dnes promítlo do nulového růstu německé ekonomiky. Říkám to proto, protože bych si přál, aby naši zemi nezachvátilo obdobné klimatické šílenství a abychom si uvědomili, že náš energetický mix je sestaven tak, že pouze 3 % výroby jsou solární elektrárny, 47 % uhelné elektrárny a 35 % elektrárny jaderné. Tolik k vnějším podmínkám. Myslím si, že naši závislost na Německu můžeme částečně kompenzovat diverzifikací našeho exportu do dalších teritorií zejména pak tam, kde klimatičtí alarmisté nemají příliš na růžích ustláno. Tolik k první části mého vystoupení.

Část druhá. Neustále upozorňuji na to, že díky Topolánkově vládě s sebou vlečeme batoh dotací na obnovitelné zejména pak solární zdroje, jenom pan ministr průmyslu má ve své rozpočtové kapitole na tento účel soláru 27 miliard korun. Co by se za to udělalo? 27 miliard korun. Nu, co s tím? Je několik řešení. Solární daň, snížení výkupních cen, překompenzace. Pan ministr Havlíček bude teď jednat s Evropskou unií a mohlo by to přinést několik miliard úspor. Nicméně to na věci nic nemění. Kdybychom nebojovali proti těmto výdajům, pak by čistě teoreticky mohly trvat dvacet let. A myslím si, že naše ekonomika nepotřebuje, aby se tímto způsobem zatěžovala, zvláště když cena solárních panelů klesla na jednu desetinu, takže ony dotace v podstatě jdou do kapes solárním baronům, kteří mají radost z jednoho z tunelů v naší ekonomice.