Dámy a pánové,

chtěl bych poděkovat jak panu kancléři Vratislavu Mynářovi, tak řediteli Správy Pražského hradu Janu Novákovi i všem dalším za vykonanou práci, jejíž výsledek dnes vidíme. S myšlenkou na muzeum Řádu Bílých lvů přišel v roce 1923 Guth-Jarkovský a uplynula poměrně velmi krátká doba necelých sta let, než se tato myšlenka realizovala.

Řády Bílého lva byly často udělovány za roztodivných okolností. I když si vážím první republiky, tak i zde byly některé podivné nominace, kupříkladu, pokud se nemýlím, Řád Bílého lva dostal Benito Mussolini, patrně kvůli tomu, že v mládí obdivoval mistra Jana Husa.

Za komunistického režimu byl tento řád do jisté míry degradován, a když se podíváme na spektrum vyznamenaných, je to spíše patologické muzeum než cokoli jiného. Ostatně chtěl bych v této souvislosti s úctou připomenout Jana Skácela, který měl v Hostu do domu rubriku, která se jmenovala Kouzlo nechtěného. A vyznamenání udělovaná tehdejším potentátům byla svým způsobem kouzlem nechtěného.

Nicméně dnes je doba relativně normální, a proto můžeme jenom doufat, že jak moji předchůdci, tak moji nástupci vytvořili dohromady tradici, kdy Řád Bílého lva se uděluje za skutečné a veliké zásluhy. Je trošku cynické, když teď řeknu, že v řadě případů, ne-li ve většině, byl tento řád udělen in memoriam, možná, a promiňte mi ten cynismus, že je to i proto, protože teprve u mrtvých máme stoprocentní jistotu, že se v závěrečné fázi svého života nedopustí ničeho, co by tento řád znehodnotilo. Ale věřím, že v budoucnosti, jako poděkování za jejich práci, dostanou tento řád žijící výrazné osobnosti. Moje angličtina je poněkud lámaná, ale přesto jsem se naučil rozdíl mezi dvěma slovy person a personality, osoba a osobnost. Přeji všem osobnostem České republiky, případně i v zahraničí, aby se staly hrdými nositeli tohoto řádu.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman
prezident republiky