Paní Bernardová se narodila v Jaroměři, vystudovala reálné gymnázium a když byla v prvním ročníku na medicíně, nacisté zavřeli vysoké školy. „Tehdy mi jeden primář jaroměřské nemocnice nabídl práci, a tak jsem během války působila v té nemocnici spolu s dalšími třemi mediky a nemuseli jsme na práci do Říše,“ vzpomíná paní Jarmila. Právě tam se seznámila se svým pozdějším manželem, lékařem – gynekologem, a odstěhovala se s ním do Prahy, kde on pracoval v Nemocnici na Bulovce. Lékařkou se nestala, první polovinu svého života byla v domácnosti, pracovat začala až po padesátce, kdy se odstěhovala z Prahy do Jablonce nad Nisou. Do důchodu definitivně odešla ve svých 73 letech. Ještě před třemi měsíci žila sama ve svém jabloneckém bytě, starala se o sebe a vařila si, nyní je u dcery v Pěnčíně. 

Paní Jarmila je vdova, matka syna a dcery, má tři vnoučata, pět pravnoučat a na cestě je první prapravnouče. Aby se udržovala v mentální kondici, stále se učí. „Vždycky jsem se ráda učila. Můj otec vyučoval francouzštinu, kterou jsme spolu mluvili a já z ní maturovala. Tu jsem už zapomněla, ale německy ještě umím. Nyní se učím dějiny židovského náboženství a hebrejštinu,“ svěřuje se paní Jarmila. Nejvíce jí prý vadí, že už nevidí na čtení, ale poznámky do sešitů si pořád zapisuje.  Dříve hrávala nadšeně ochotnické divadlo, získala cenu na Jiráskově Hronově, věnovala se baletu a byla členkou Sokola. 

„Paní Benardová je v obdivuhodné kondici a zdravotním stavu. Je to velmi příjemná dáma a strávit s ní čas bylo pro mě potěšení. Co přát stoleté dámě víc, než opravdu pevné zdraví,“ konstatoval primátor Jiří Čeřovský. Paní Jarmile Bernardové předal kytici a dárek.