Jak jsem slíbil, daruji na konci svého mandátu zlaté primátorské vidle, které mi dosud visely nad dveřmi kanceláře, do muzea vidlí v Lichnově.

Až do daleké Prahy si pro ně přijel v rámci slavnostní delegace správce muzejní podstaty Honza Gemela, který mi předal také oficiální vidlácký certifikát. Jedná se už o tisící exponát muzea!

Zajímavý je mimochodem počátek celého příběhu vidlí. Titulem vidlák ze Slavičína mě nejdřív častovala při zjitřené výměně názorů kolegyně Alexandra Udženija. Slavičínští se následně k tomuto označení hrdě přihlásili (dokonce si ho vytiskli na placky a trička) a při mé oficiální návštěvě rodného města v roce 2020 mi z rukou místního trubače osadního výboru zlaté vidle darovali.

I primátor Prahy tedy může být vidlákem! A stejně tak si naopak myslím, že Pražanem nemusí být jen ten, kdo se v Praze narodil, ale i ten, kdo v ní zakotvil a má ji rád. To říkám z vlastní zkušenosti jako člověk, který už od studií žije s rodinou v Praze a kterému na našem městě záleží.

P.S.: Věděli jste, že neformální rekord nejvzdálenějšího rodiště pražského primátora nedrží Slavičín ale, Užhorod?