To je nejvíc v republice a zároveň se tohle číslo rok od roku zvyšuje. Proč? Ceny určuje velký nepoměr mezi poptávkou a nabídkou. V celé Praze je jednoduše obrovský nedostatek volných bytů. Podle určitých výpočtů by se v hlavním městě muselo postavit kolem 5 až 10 tisíc bytů ročně, aby se město deficitu zbavilo. To se ale samozřejmě ani zdaleka neděje. Místo toho, aby se Praha maximálně zaměřila na výstavbu nových bytů pro svoje občany, je bytová politika Magistrátu zkostnatělá, pomalá a neefektivní. Přestože stávající vedení hlavního města před volbami tvrdilo, že pro něj bude vyřešení bytové otázky prioritou číslo jedna, uběhl nám rok a příliš se nezměnilo. Současná koalice se raději věnovala zákazu ohňostroje, vyvěšování vlajek nebo vypovídání smluv s Čínou, což je sice všechno hezky líbivé a působí celkem dobrým PR dojmem, ale skutečné problémy bohužel přetrvávají. Než se zase rozčílím, nebudu raději jen kritizovat, to dokáže každý. Jaké je teda řešení a co navrhuji? Jakým způsobem by se mělo město k věci postavit? 

Především by se měly konečně odblokovat změny územního plánu, které teď neuvěřitelně zdržují další výstavbu, a pořídit další územní studie. Bez další bytové výstavby se situace prostě nezmění a bude jen hůř. To je fakt. Jako jednu z nejlepších cest k nové výstavbě přitom vnímám využití brownfieldů – tedy dlouhodobě zanedbaných pozemků v centru města, kde zpravidla dřív stály průmyslové areály, dnes ale nesmyslně leží ladem. Mezi brownfieldy patří nákladová nábřeží Bubny, Smíchov či Žižkov, ale taky rozlehlé prázdné lokality kolem některých stanic metra, například Roztyl nebo Opatova. Další jsou na Rohanském ostrově, v Ruzyni a tak dál. Někde by se teoreticky dalo začít stavět v dohledných měsících nebo nejbližších letech, zatímco na jiných brownfieldech jsou už dlouho uvaleny takzvané stavební uzávěry.

V takových případech je potřeba pořídit nové územní studie, tedy najít nejlepší variantu komplexního rozvoje zablokovaných území a co nejdříve pak zde odemknout příležitosti pro vnik plnohodnotných městských center. Samotnou bytovou výstavbou by totiž rozvoj metropole končit neměl – ve vznikajících zástavbách je nutné počítat s občanskou vybaveností, včetně škol a školek. To ale znamená začít se bytovou politikou konečně zabývat, a to co nejrychleji a intenzivně. Nejen planě slibovat. Problém nedostupného bydlení totiž bude každým dalším rokem eskalovat a nakonec se ani nenadějeme a ceny bytů budou tak absurdně vysoko, že už si je budou moci dovolit jen bohatí. Tlačte proto na své zastupitele, ať s tím něco dělají. Pište jim. Stěžujte si. Nenechávejte je v klidu. Musíme s tím pohnout, ať se děje cokoliv.