Nejde vyjmenovat všechny, jedno však víme, že národy zemí českých a moravských bránili Českého lva a byli na stráži. Bránili jej slovem, pokorou a trpělivosti při obhajobě státní suverenity, nezávislosti a nedotknutelnosti. Snažili se slovem a vysvětlováním při obhajobě národních tradic, kultury hájit dětství, odkazy a práva, které se předávali z generace na generaci jako nejcennější, nejsvětější poklady naší vlasti na práva sebeurčení národů Čechů, Moravanů a Slezanů.

A když potom přes všechny tyto privilegia byly naše národy zrádnou šlechtou odmítnuty, když nebyly vyslyšeny, pak se semkly v jednu hradbu, v jednu sílu, jejichž energie je jako nekonečný vesmír, jako sluneční bouře, tak bránili hranice své země proti nevoli, proti bouřím přicházející z jiných končin, proti úkladům a snahám porušit naše hranice Zemí Českých a Moravských, pokořit a ponížit naše národy, vzít jim práva na sebeurčení, vzít jim jejich rodnou zem, vlast.

A kam spějeme my dnes, kam spěje Evropa, a co Maďarsko, Itálie, která se dostává do nevole evropských mocipánů, a všech těch co jim přizvukují, poklonkují a co národní hrdost, lásku k rodné zemi a její obranu a ochranu státních hranic kritizují, označují za projevy nedemokratického a nelidského přístupu před imigrantama, kteří přišli Evropu dobýt, zničit, nastolit své práva muslimsko – islámské ideologie, včetně hrůzostrašného práva Šaría, zničit naší kulturu, naše tradice, naší víru.

A dokonce všechny tyto snahy k ochraně suverenity, nedotknutelnosti a svrchovanosti jsou vyšetřovány soudními orgány jako nepřípustné, rasistické a činy proti lidskosti. Tak až tam dospěla činnost bruselských pánů, pseudohumanistů a politiků poklonkují cích bruselským velkoknížatům. Historie nás vždy učila, učili mě to mí rodiče, můj otec nositel dvou Válečných křížů, vyznamenání II. stupně Za vybudování Československé armády po roce 1945, vyznamenání Za Osvobození Československé republiky z nepřátelského obležení, že tam:

„Kde při obraně svrchovanosti, nezávislosti a nedotknutelnosti územní celistvosti státu nestačí slovo, varování, pak musí být povolána k ochraně a obraně armáda.“

Vysvětloval mi to a já to pochopil, a k srdci uložil, že nájezdníka, dobyvatele, kolonizátora, který tě chce okrást o tvůj domov, ukrást tvojí vlast, zničit tvojí kulturu, slovem moudrým nepřesvědčíš, pak jedinou a možnou rétorikou je síla za použití zbraně k ochraně a obraně státu.

Ne, přes všechny problémy a nedostatky při řízení a správy naší země, a je mnoho toho co nás trápí jako například: armáda, policie, finanční správa, zdravotnictví, školství, zemědělství, obnova průmyslu, přes všechny tyto nedostatky je na prvním místě jako prvořadý úkol:

„Obrana a ochrana suverenity, nezávislosti a nedotknutelnost České republiky s plným odmítnutím migrační politiky Bruselu a odmítnutím přijímat imigranty, zakázat zákonem muslimsko-islámskou ideologii a veškeré projevy této kultury, zákonem ustanovit, že Česká republika je křesťanskou zemí a jediným náboženstvím uznaným státem je křesťanství.“

Až mne vlast povolá, nezalezu, budu první, a dám jí vše. Může si o tom myslet, kdo chce, co chce. Může si myslet, že jsem naivní snílek, ale lásku k rodné hroudě, mé zemi a vlasti, Českému lvu mi nikdo nevyrve, leda že by mi vyrval srdce.