A tak úcta k Maršálu Koněvovi a ruskému lidu je úctou a poklonou statisícům ruského národa, kdy svoboda byla vykoupená řekou slz, bolestí a krve. Bylo by dobré najít odvahu a podívat se pravdě do očí, nehledat příčiny k inkvizici, nenávisti a lacinému frázování o tom, jak špatný je ruský národ. Bylo by dobré hledat cesty k přátelství, porozumění, spolupráci, a hlavně cesty k míru, tragédii, bolesti a utrpení na tomto světe již bylo dost a stále je jich dost.

Nechci si hrát na historika, nejsem jím, a věřím, že mi to historie promine, pokud se mnohdy nepřesně vyjádřím, že mi i tyto chyby odpustí. Pokud jsem se ponořil do dob dávných, tak snad i sám Lenin na smrtelném loži napsal dopis, kde vyzývá sjezd k tomu, aby nevolili Stalina za hlavu Velké Rusi. Stalin se tohoto dopisu zmocnil a svědky této poslední Leninovy akce a prosby umlčel. Tak se stalo to, že Stalin se dostal k moci a s ním i Lavrentij Berija.

Přeskočím mnoho let, bylo to období mezi léty 1920 až 1953, kdy Stalin měl zlikvidovat okolo 43 milionů odpůrců svého systému vedení Ruska, tehdy Sovětského svazu. To formou odeslání na Sibiř, nebo Gulagů, nebo přímou likvidací. Přeskočím dál o pár let, po skončení II. světové války, z nedávné historie nám známé jako 50. léta, kdy i v tehdejším Československu byli likvidování tzv. odpůrci režimu buď odesláním do pohraničí, nebo do pracovních lágrů, nebo uranových dolů, a taky rovněž likvidováni. Byla to doba Stalina a Lavrentije Beriji, Chruščova a potom následovala doba Brežněva.