Jeden z nejvyšších současných státních představitelů, bývalý strojní zámečník podniku Škoda v Českých Budějovicích a následně místopředseda Odborového svazu KOVO, vidí řešení stávajícího nedostatku pracovníků v tom, že se budou osobám samostatně výdělečně činným zvyšovat odvody.

Chtěl by tím prý přimět „pseudopodnikatele” k zaměstnanecké práci. Přidáme- li si k tomuto vyjádření názor bývalého ministra průmyslu Mládka (živnostníci jsou paraziti), pak je zřejmé, že se nejedná o náhodné přeřeknutí, ale o určitou politiku ČSSD vůči živnostníkům a OSVČ.

Na těchto prohlášeních je smutných několik faktů. Kdyby to řekl jiný představitel české sociální demokracie např. ministr bez práce Dienstbier, dá se to omluvit určitou jeho neznalostí podnikatelského prostředí. Řekli bychom, že je to obdoba situace, kdy hotelový host se vyjadřuje k tomu, jak má být řízen hotel. Ale tato slova vyřčená předsedou Senátu a bývalým ministrem průmyslu, kteří by měli problematice podnikání (alespoň trochu) rozumět, jsou otřesná. To není jenom chucpe. Je otázkou, zda má cenu uvedeným pánům ze sociální demokracie vysvětlovat, že reálné riziko podnikání živnostníka je nepoměrně vyšší než riziko zaměstnance, který by měl mít (ve státním a veřejném sektoru obvykle má) od zaměstnavatele každý měsíc zajištěnou mzdu.

Zda má cenu pánům Štěchovi a Mládkovi říkat, ať se porozhlédnou po svém okolí, kde lehce zjistí, že úspěšní podnikatelů a živnostníci často pracují rozhodně více než jejich zaměstnanci (a nevyčítají jim to), že si často celé roky nemohou vzít dovolenou, že si neberou nemocenskou, atd. atd.  Je otázkou, zda má cenu panu Štěchovi vysvětlovat, že odvody za zaměstnance v ČR jsou jedny z nejvyšších na světě a že proto by se stát měl vydat cestou snižování odvodů za zaměstnance a ne opačně – zvyšováním odvodů OSVČ.

Je otřesné, že rétorika hospody nejnižší cenové skupiny je používána představiteli a representanty sociální demokracie tak často. Tato rétorika se blíží názorům z 50. let, kdy každý, kdo měl malé políčko, byl kulak. Každý švec byl kapitalista, atd. Ani v duchu mne nenapadlo, že se s touto rétorikou setkám na počátku 21. století u představitelů politické strany, která se sice momentálně drasticky propadá ve volebních preferencích a která se přes to vydává za moderní levicovou politickou stranu.

Nejhorší na těchto vyjádřeních je skutečnost, že se nejedná o náhodný exces dvou jedinců, ale o určitou (neomarxistickou) politiku strany. Podívejme se např. na návrh zákoníku práce, který je projednáván v druhém čtení v parlamentu. Některé neomarxistické názory, které v návrhu zákoníku práce představitelé sociální demokracie dnes v parlamentu presentují, v naší zemi plně nezavedli ani komunisté po roce 1948. O co konkrétně jde - např. o stanovení pevné pracovní doby (nejenom) pro vysoké školy, vědecké ústavy, softwarová pracoviště a pro všechny další výrobní i nevýrobní instituce. A v návrhu nového zákoníku práce je plno obdobných neomarxistických „perel“ (nové/nepřijatelné  podmínky pro tzv. home office práci, kontrola dodržování přestávek při práci –např. u zahraničních expertů, atd.).

V Americe jsem se naučil jednu docela užitečnou věc – říkali mi: „máš problém, tak vem kurz“. Domnívám se, že by bylo užitečné, aby pánové Štěch a Mládek co nejdříve vzali alespoň nějaký základní kurz principů a problémů podnikání. A před jeho absolvováním by si měli uložit bobříka mlčení. Ale pokud chtějí zcela pohřbít podzimní volební výsledky sociální demokracie, pak jim lze doporučit jediné – jen více obdobných „perel“ pro občany a pro voliče!