Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové a kolegyně,

já bych se chtěl s vámi podívat na to, co udělala vláda za necelý rok vládnutí v resortu školství. V prvé řadě bych se soustředil na personální rovinu, kde vyměnila pana ministra Gazdíka, který se patrně zapletl do mafiánské skupiny podnikatelů a politiků vzešlých z lůna propracovaného podnikatelského projektu STAN, a který musel rezignovat zejména kvůli svým kontaktům s podnikatelem Redlem, který je podezřelý v kauze dozimetr. Ve vládě byl pak nahrazen odborníkem na ústavní právo panem poslancem Balášem, s nímž je spojena známá kauza plzeňských práv. Opět se přetřásalo Balášovo počínání na plzeňských právech, kde jako děkan umožnil studium předsedovi někdejší Unie svobody Janu Rumlovi, i když nedosáhl v přijímacím řízení požadovaného počtu bodů. Pan Baláš tehdy cíleně snížil práh pro přijetí.

Proč by měla vláda odstoupit? Určitě ne proto, že neměli štěstí ve výběru ministra školství. Spíš proto, že pod jejím vedením se také toho v rámci resortu školství v podstatě moc neudělalo. Podívejme se nejdříve, co vláda udělala v některých základních oblastech a zejména v těch, které si jako základní a strategické sama vytyčila. Podívejme se proto na stav plnění programového prohlášení vlády, kde hned v preambuli je zdůrazněna závislost budoucnosti země na rozvoji vzdělání. Ale obávám se, že vládní ministři zůstávají pouze u slov.

Vláda v programovém prohlášení klade důraz na zvýšení finančních prostředků pro školství tak, aby veřejné výdaje na vzdělání a školské služby odpovídaly poměru k HDP alespoň na úrovni průměru zemí OECD. Toto dokonce označila jako důležitý úkol vlády v preambuli části programového prohlášení. Jak se vládě v této situaci daří, vystihuje asi nejlépe výzva think tanku Univerzity Karlovy Vzdělávání 21 s titulkem Nesnižujte výdaje na vzdělávání. V programovém prohlášení vlády je jako jeden z mála konkrétních závazků vlády udržení platů pedagogických pracovníků na 130 procentech průměrné hrubé měsíční mzdy. Od 1. 1. letošního roku došlo k navýšení platových tarifů pedagogických pracovníků plošně o 2 procenta, ve skutečnosti podle školských odborů reálné příjmy učitelů letos klesnou minimálně o 4 procenta a u nepedagogických pracovníků dokonce o 6 procent. Předevčírem odbory přišly s požadavkem na 15% růst platů od ledna 2023, vypočetly přitom, že i po tomto navýšení by pedagogové do dosahovali toliko 122 procent průměrné měsíční mzdy. Kde je tedy oněch 130 procent, ke kterým se vláda v programovém prohlášení zavázala?

Já bych tady navázal na příručku pana Daniela Minicha, také to bylo myslím předevčírem, která byla vydána a jmenuje se to Platy učitelů v roce 2021, vrchol dosažen, a co dál?, kde hovoří o tom, že v podstatě jednak říká - každopádně vláda Andreje Babiše splnila svoje programové prohlášení - 150 procent pro učitele vzhledem k roku 2017 z minulého období, víte, že to byl velmi sledovaný parametr, takže i tady pan Minich říká, že jsme splnili to, co jsme slíbili. A současně on říká - naopak současná vláda se svému programovému prohlášení vzdaluje. Má tam nějakou predikci v grafu pro rok 2022, a hovoří v podobném duchu jako odboráři předevčírem.