Děkuji vám, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přítomní členové vlády.

Mně vadí ta atmosféra a ten narativ, v kterém se tady pohybujeme. Včera zahájil pan premiér Babiš, který nám, opozici vzkázal - budete přímo odpovědní za smrt stovek a tisíců lidí. Dnes nám tady pan ministr Zaorálek emotivně, jak on to umí, s tím, že akcentoval jména jednotlivých předsedů, říká - bude to vaše odpovědnost, až křivka nemocnosti v dalších týdnech poroste. Já opravdu nemohu uvěřit svým uším. My máme 336 dní od vyhlášení prvního nouzového stavu. To, co je teď okolo nás, je výsledek práce této vlády. Je to výsledek práce všech ministrů té vlády v čele s panem premiérem. Prosím, neházejte uměle odpovědnost v této chvíli na opozici. Máte pocit, že jste ty dlouhé měsíce nouzového stavu skutečně vyplnili tak, aby to přineslo nějaký konkrétní prospěch lidem v České republice? Skutečně máte pocit. že ta situace, protože teď máme nouzový stav, okolo nás je uspokojivá, že lidé dodržují opatření, že lidé jsou motivováni dodržovat ta opatření, s kterými jste přišli? Máte pocit, že zdravotnická zařízení teď v tom nouzovém stavu zvládají tak, jak zvládat mají a že jste lékařům a celému personálu nemocnic vytvořili dostatečný komfort a prostor pro jejich práci? Co třeba rozhodnutí v Karlovarském kraji pana ministra Blatného nepřijmout pomoc z Německa? To je to vytváření toho komfortu v rámci nouzového stavu, o kterém vy mluvíte? Nesvádějte tu odpovědnost na nás, protože nouzový stav je jenom nějakým rámcem. Rámcem pro to, aby se děla konkrétní práce, abyste ji vyplnili konkrétními opatřeními, která budou fungovat. A tak se prostě nestalo.

Pan premiér tady hovoří, že měl jednání s opozicí. Já vám řeknu, jak vypadalo to jednání s opozicí. Ta zpráva o tom, že nějaká schůzka bude, přišla v 7.13 hodin. Ta schůzka se měla konat za hodinu. Nevěděli jsme ani, jaký formát to bude, neměli jsme dopředu naplánovanou ani žádnou agendu, a bylo to jednání několik hodin před tím, než se má hlasovat o prodloužení nouzového stavu. A na tomto jednání nám pan premiér říká - já jsem připraven vyjít vstříc vašim návrhům, já garantuji silou své osobnosti, že se tak stane v co možná nejkratší době. Kde byl pan premiér ty poslední týdny a měsíce nouzového stavu? Kdy nás pan premiér pozval k jednacímu stolu? No, nepozval. A on sám explicitně na té dnešní schůzce přiznal jednu věc - proč bych to býval dělal, když jsem se do té doby mohl opírat o hlasy KSČM? Tak se pracovalo s opozicí. Tak se komunikovalo s opozicí. Spoléhalo se na jednoduchou parlamentní většinu, která najednou není. Pak se několik hodin před samotným jednáním o prodloužení nouzového stavu svolá opozice k jednání.

My si samozřejmě uvědomujeme, že ta situace v současné jednoduchá není. My známe, jak vypadá realita v nemocnicích, ale my se ptáme, co je tou cestou k nápravě? A není tou cestou k nápravě právě to, aby lidé byli motivováni dodržovat ta opatření, která mají reálný smysl a která jsou zcela prokazatelně aplikovatelná i bez instrumentu nouzového stavu?

My jsme dlouhodobě upozorňovali, že tou základní filozofií je testování, trasování, motivace být v karanténě, investice do výzkumu, očkování. Zastavme se u té karantény.

Zůstávají lidé dobrovolně v karanténě? V Plzeňském kraji, kde hlásí nějakých 0,25 svého kontaktu? Proč to ti lidé dělají? Jsou tak nezodpovědní? Jsme natolik odlišní od našich sousedních zemí, anebo to dělají proto, že odchod mnoha lidí do karantény by znamenal ohrožení jejich holé existence, prostě nenahlásí svého souseda, protože je o to ten soused prosí. Kde je ta motivace, kterou jsme už dlouhodobě navrhovali? Nějakých 90 - 80 % příjmu pro ty, kteří zůstávají v karanténě. Adresnou pomoc i podnikatelům, kterým vlastně žádné prostředky za pobyt v karanténě neplynou. To jsou přece ta řešení. My musíme lidi motivovat. Ne neustále ukazovat jenom restrikce, utahování šroubů, vyhrožovat jim, za co je ještě budeme pokutovat, pokud to nebudou dodržovat. Vedlo to k něčemu? Vedlo to k tomu stavu, který máme teď a vláda nás staví před falešné dilema - buď podpoříte nouzový stav, nebo se budou dít hrozné věci.

No, ono jde také o to, jestli s námi vláda v případě neschválení nouzového stavu bude dále spolupracovat. Mnohokrát si tady členové vlády brali do úst hejtmany. My máme čtyři hejtmany, jednoho společně s pirátskou stranou. A bavili jsme dnes s nimi a oni vydali své společné prohlášení, které nazvali Zvládneme to. Ta situace pro ně není jednoduchá, rozhodně ne.

Děkuji, pane předsedo. Já budu pokračovat dále. Hejtmani to určitě zvládnou, a vy tady říkáte, pokud jim neschválíte nouzový stav, vy uvrháváte vlastní hejtmany do stavu, který je pro ně nekomfortní. My? Co jste pro ty hejtmany udělali za ty poslední měsíce vy? Vy jste na ně dali odpovědnost za očkování, mediálně jste je očerňovali, že oni to logisticky nezvládají, vyviňovali jste se z vlastních chyb. To byl váš přístup k hejtmanům! Mnohým hejtmanům jste dokonce svojí dosavadní prací házeli klacky pod nohy. Já si uvědomuji, že ta situace pro ně nebude jednoduchá. Budou muset třeba vyhlašovat lokálně nouzové stavy a podobně. Na druhou stranu napříč politickým spektrem mám pocit, že právě hejtmani jsou lepšími manažery, než jste vy. A myslím si, že finálně jsou dokonce schopni tu celou pandemickou situaci ve svých regionech, jak dnes prohlásili ve společném prohlášení, dokonce zvládnout.

My jsme dnes představili jasný plán, odstranit strach z testování a karantény, motivovat lidi, aby v ní skutečně zůstávali. Férově je finančně kompenzovat, 50 % nákladů pro podnikatele v této době, kteří mají dlouhodobě zavřené živnosti, už teď sahají na své úspory, kde mají vzít těch zbylých 50 % nákladů? Kde mají vzít peníze na prostý život, na placení svých účtů. To je hra na kompenzace, ne skutečná pomoc.

Umožnit fungování škol, začít připravovat plány k otevírání a dát do toho plánu i místní zodpovědnost. Jsou regiony, kde pandemický průběh, třeba Zlínský kraj, v současné době už není tak vážný, jako v Karlovarském kraji. Proč nemůže mít zřizovatel škol v součinnosti s ředitelem pravomoc, za přesně daných podmínek, to školské zařízení pomalu začít otvírat. Začněme tu pandemickou krizi řešit lokálně, začněme ji řešit tam, kde skutečně vzniká a dejme kompetence lidem, kteří do těch regionů a místních problémů skutečně vidí.

To, co my vidíme, je selhání státu. Je to selhání státu, který místo aby té lokální sféře účinně pomáhal, tak komunikací od začátku život komplikuje. Komunikací se starosty, kteří se vládní usnesení, vládní opatření dozvídali z televizní obrazovky, komunikací s hejtmany, na které byla přenášena odpovědnost, aniž by jim vláda dostatečně pomáhala. Ukazuje se, že mnohokrát naopak vláda v tom nouzovém stavu házela těm, kteří se o něco v regionech snažili, klacky pod nohy.

Nouzový stav není žádným jediným řešením této situace. Tím je odpovědnost. Já bych chtěl samozřejmě na občany České republiky apelovat, aby byli zodpovědní, aby plnili hygienická opatření, aby nosili roušky, aby stále byli obezřetní, aby respektovali karanténu, aby hlásili své kontakty. Ale k tomu všemu jim vláda musí vytvořit podmínky, odstranit strach o holou existenci. A dát lidem šanci, dát jim naději, dát jim světlo na konci tunelu. A to nesouvisí s tím, jestli bude nebo nebude prodloužen nouzový stav. To je prostě umělý konstrukt.