Děkuji vám, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přítomní členové vlády.

Mně vadí ta atmosféra a ten narativ, v kterém se tady pohybujeme. Včera zahájil pan premiér Babiš, který nám, opozici vzkázal - budete přímo odpovědní za smrt stovek a tisíců lidí. Dnes nám tady pan ministr Zaorálek emotivně, jak on to umí, s tím, že akcentoval jména jednotlivých předsedů, říká - bude to vaše odpovědnost, až křivka nemocnosti v dalších týdnech poroste. Já opravdu nemohu uvěřit svým uším. My máme 336 dní od vyhlášení prvního nouzového stavu. To, co je teď okolo nás, je výsledek práce této vlády. Je to výsledek práce všech ministrů té vlády v čele s panem premiérem. Prosím, neházejte uměle odpovědnost v této chvíli na opozici. Máte pocit, že jste ty dlouhé měsíce nouzového stavu skutečně vyplnili tak, aby to přineslo nějaký konkrétní prospěch lidem v České republice? Skutečně máte pocit. že ta situace, protože teď máme nouzový stav, okolo nás je uspokojivá, že lidé dodržují opatření, že lidé jsou motivováni dodržovat ta opatření, s kterými jste přišli? Máte pocit, že zdravotnická zařízení teď v tom nouzovém stavu zvládají tak, jak zvládat mají a že jste lékařům a celému personálu nemocnic vytvořili dostatečný komfort a prostor pro jejich práci? Co třeba rozhodnutí v Karlovarském kraji pana ministra Blatného nepřijmout pomoc z Německa? To je to vytváření toho komfortu v rámci nouzového stavu, o kterém vy mluvíte? Nesvádějte tu odpovědnost na nás, protože nouzový stav je jenom nějakým rámcem. Rámcem pro to, aby se děla konkrétní práce, abyste ji vyplnili konkrétními opatřeními, která budou fungovat. A tak se prostě nestalo.

Pan premiér tady hovoří, že měl jednání s opozicí. Já vám řeknu, jak vypadalo to jednání s opozicí. Ta zpráva o tom, že nějaká schůzka bude, přišla v 7.13 hodin. Ta schůzka se měla konat za hodinu. Nevěděli jsme ani, jaký formát to bude, neměli jsme dopředu naplánovanou ani žádnou agendu, a bylo to jednání několik hodin před tím, než se má hlasovat o prodloužení nouzového stavu. A na tomto jednání nám pan premiér říká - já jsem připraven vyjít vstříc vašim návrhům, já garantuji silou své osobnosti, že se tak stane v co možná nejkratší době. Kde byl pan premiér ty poslední týdny a měsíce nouzového stavu? Kdy nás pan premiér pozval k jednacímu stolu? No, nepozval. A on sám explicitně na té dnešní schůzce přiznal jednu věc - proč bych to býval dělal, když jsem se do té doby mohl opírat o hlasy KSČM? Tak se pracovalo s opozicí. Tak se komunikovalo s opozicí. Spoléhalo se na jednoduchou parlamentní většinu, která najednou není. Pak se několik hodin před samotným jednáním o prodloužení nouzového stavu svolá opozice k jednání.

My si samozřejmě uvědomujeme, že ta situace v současné jednoduchá není. My známe, jak vypadá realita v nemocnicích, ale my se ptáme, co je tou cestou k nápravě? A není tou cestou k nápravě právě to, aby lidé byli motivováni dodržovat ta opatření, která mají reálný smysl a která jsou zcela prokazatelně aplikovatelná i bez instrumentu nouzového stavu?

My jsme dlouhodobě upozorňovali, že tou základní filozofií je testování, trasování, motivace být v karanténě, investice do výzkumu, očkování. Zastavme se u té karantény.