Zaznamenali jste, že před pár dny spustil veřejnoprávní Český rozhlas na sociálních sítích kampaň, která nás má přesvědčit o tom, že platit povinné koncesionářské poplatky za něco co vůbec nepoužíváme a ani o to nestojíme, má být úplně v pořádku? Veřejnoprávní média jsou prý nutným pilířem, bez kterého by se naše mladá demokracie zhroutila v prach, podobně jako šla k zemi známá bělehradská televizní věž Avala po zásahu pumou ze stíhačky Tornado.

Nedalo mi to a jsa zvědav na onoho Titána třímajícího na svých znavených bedrech tíhu veškeré naší demokracie, naladil jsem dnes (26.11.2024) něco po poledni slovutnou stanici mluveného slova zaměřenou na analytickou publicistiku, aneb ČRo – Plus. Tento kanál, oháněje se vznešeným heslem „když chcete vedět víc“ má totiž být tím hlavním veřejnoprávním rozhlasovým štítem, který nás občany chrání před rafinovanými svody a nástrahami různých nepřátelských propagandistů a dezinformátorů, brousících si na naši křehkou a bezbrannou demokracii své křivé zuby.

Vyslechl jsem tedy obligátní zprávy o půl a poté se zaposlouchal do komentáře jistého publicisty, zřejmě velmi dobře orientovaného v reáliích sousedního Polska. Díky němu již zcela jistě nebudu ani vteřinu tápat v tom, kdo má být v nadcházejících jarních polských prezidentských volbách tím hodným a kdo naopak tím zlým mužem.

Příspěvek, který následoval, mě však zaujal o poznání více. Redaktorka Iva Pekárková jej zahájila zkormouceným hlasem, jímž stručně popisovala krušný život své kamarádky - jakési Lucky, která po návratu z pobytu v Anglii měla čelit rozličným, blíže příliš nekonkretizovaným protivenstvím své zlolajné a nevděčné rodiny, jež onu reemigrantku zahrnula přívalem nepochopení, zapříčineným údajně tou skutečností, že nešťastná slečna Lucie na onom bájném západě příliš nezbohatla.