Pan Radek Rozvoral usoudil, že čeští poslanci v Evropském parlamentu nemohou vymoci vůbec nic (viz jeho článek Kolik toho mohou naši europoslanci v EP prosadit z 5.4.2014). Protože prý nepracují v zájmu České republiky, netáhnou za jeden provaz a jsou rozhádaní.

Ani jedno z těchto jeho tvrzení není pravdivé. Současní poslanci zvolení za Českou republiku spolu běžně komunikují a jednou měsíčně se společně scházejí. Diskutují agendu štrasburských plén i to, co se děje na výborech. Na řadě věcí se shodnou (cukerný pořádek, společná zemědělská politika, energetika, průmyslová agenda), někde se jejich názory rozcházejí (třeba Bolkensteinova směrnice o službách, Ukrajina atd.).

Pan Rozvoral netuší, že poslanci žádné ze členským zemí, tedy ani té naší, nejsou v jednom houfu v ovčinci, ale působí v různých poslaneckých skupinách, a jejich činnost se také odvíjí podle programu výborů a stálých delegací, intergrup a podobně. Ale rozhodující hřiště jsou dvě: politické skupiny a výbory. Specifikem Evropského parlamentu je to, že komise nemá pro své návrhy nikdy předem danou většinu. Většina vzniká ad hoc. Tím je dán obrovský prostor pro komunikaci.

Musíte umět přesvědčovat, vytvářet spojenectví a kompromisy, vědět v čem ustoupit a kde naopak ustoupit nesmíte. Musíte si sám sehnat expertní podklady a nastudovat vše, o čem se bude jednat. A i když je nás málo, lze prosadit docela dost.

Já mám zkušenost s řadou věcí, od regulace chemického průmyslu, přes boj za levnější roaming a nakonec jeho odstranění (což byla původně moje iniciativa), třetí energetický balíček, ve kterém se podařilo sjednat snesitelný kompromis pro český průmysl, důležitá byla zpráva o povinných zásobách ropy. Ve výčtu prosazených věcí bych mohl pokračovat. Sektoru energetiky jsem se věnoval hodně a vždy jsem se cítil jako vyslanec českého průmyslu v Bruselu. Nejnověji jsem dosáhl toho, že se ve zprávě Eurostars 2 (malé a střední podniky v oblasti vědy a výzkumu, inovací s přeshraniční agendou)  jako v jediném segmentu komplexu Horizon 2020 o vědě a výzkumu nebude škrtat jediné euro, zatímco ve zbylých částech proběhne redukce prostředků o 12, 5% Zase musím zdůraznit, že bez komunikace a hledání spojenců by to nešlo.

K tomu, aby člověk v Evropském parlamentu něco prosadil, musí mít schopnost a vůli se domluvit. Nejsem si jist, jestli jsou všichni kandidáti do letošních eurovoleb s touto základní podmínkou práce srozuměni. Že musí potlačit své osobní antipatie a předsudky, protože tam nebudou proto, aby prezentovali svou osobu a své postoje, ale proto, aby hájili zájmy své republiky.

Dále musí vědět, o čem se chce nebo musí domluvit. Je tedy nutná jazyková a věcná připravenost. Já mám obojí, a proto se mi podařilo udělat a prosadit v Evropském parlamentu hodně věcí.

Já vím, že v České republice mají europoslanci špatnou pověst. Ale zamyslete se- kdy (a jestli vůbec) novináři informovali čtenářskou obec o výsledcích naší práce? Proč o ní nepíšou? Já nevím. Snad média nemají kvalitní zahraniční ekonomické zpravodajce, či snad vůbec nemají zájem ukázat nás pravdivě, nebo nedej bože i v dobrém světle. Opravdu nevím.

O to více se musíme snažit ukázat, že to jde. Že nejsme odsouzeni k tomu čekat, co na nás dopadne. Že záleží na tom, jaká bude kvalita českého výsadku v Bruselu.