Marek Hudema ve svém článku v Lidových novinách uvedl:
„S klesajícími teplotami bude přibývat Ukrajinců, kteří budou prchat do Evropy. Nakonec může jít o miliony lidí. Další mohou přibýt na jaře, pokud výsledkem plánu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa na mír bude nestabilní Ukrajina. Česká republika se na to musí připravit a začlenit Ukrajince do naší společnosti.“
Článek pokračuje v podobném duchu, snaží se čtenářům vnucovat, co údajně „musíme“ dělat. Ráda bych ale připomněla, že nemusíme nic, a je třeba se podívat na fakta.
Před rokem 2022 byla Ukrajina jednou z nejvíce zkorumpovaných zemí světa. Úplatky byly běžnou součástí každodenního života, třídní rozdíly výrazné, a mnohé sféry kontrolovaly mafiánské struktury. S příchodem války se o těchto problémech přestalo mluvit, začala se mazat usvědčující videa a důkazy o skutečné Ukrajině a jakékoli zmínky byly často označovány za proruskou propagandu.
Na začátku uprchlické krize jsme upozorňovali na možné zneužívání sociálního systému. Podle zpráv z praxe se někteří žadatelé registrovali na více místech a žádali dávky na různé pasy. Tato migrace nebyla dostatečně kontrolována. Tato fakta vzešla po roce přímo od zaměstnanců sociální sféry a navzdory těmto zjištěním nebyly vyvozeny důsledky (očekávali jsme pád Jurečky, ale ten člověk se drží jako špína košile) a politická reprezentace se situací dál nezabývá.
Nesmí se zapomínat ani na rostoucí kriminalitu spojenou s masovou migrací, například o kuplířství se nesmělo mluvit. Sociální sítě však přinášejí důkazy a svědectví, což se Rakušanův tým snažil rychle mazat. V ulicích našich měst slyšíme častěji ukrajinštinu než češtinu, a řada občanů má pocit, že pravidla platí nerovnoměrně – například pokud jde o parkování luxusních ukrajinských aut bez pokut a omezení či technické prohlídky vozidel. Kavárny byly plné a nemocnice nestíhaly ošetřovat příbuzné migrantů, které si sem vozili na léčbu, za kterou jsme platili my, občané ČR.
Dnes kvůli tomu čelíme velkým výzvám. Sociální systém je pod tlakem a sociálky snižují stupně invalidity českým lidem, kteří u nás celý život pracovali a byli pro ni přínosem, pojišťovny nemají peníze a zdravotnictví kapacitně nestíhá. Je tedy zřejmé, že pomoc má smysl pouze tehdy, pokud ji poskytujeme z nadbytku, ne z nedostatku. Jurečkovy argumenty, jak velkým přínosem jsou uprchlíci, rozbije žák základní školy.
Nejdřív za všechno mohlo Rusko, nyní za vše může zase prezident USA. Dvě třetiny Ukrajiny žijí naprosto v klidu a o válce slyší jen z televize. Tamní ceny potraviny jsou o polovinu nižší než u nás a jejich společenský život není ničím narušený. Myslím, že těch videí je v oběhu dostatek na to, aby si lidé udělali o manipulaci a tunelu vlastní představu. Pokud bych se skutečně obávala války na Ukrajině, proč bych se tam vracela na dovolenou nebo tam posílala své děti na prázdniny? Pravidelně plné vlaky a autobusy směřující na Ukrajinu naznačují, že situace možná není tak jednostranná, jak je někdy prezentována.
Na nic si nechceme zvykat. Jak jsem uvedla, pomáhat má smysl pouze tehdy, pokud máme dostatek, nikoliv když sami trpíme nedostatkem. A ten je u nás již patrný. Ukrajina bude pravděpodobně i nadále hledat důvody, proč její občané odcházejí jinam, ale hlavním důvodem není válka. Před rokem 2022 byl pohyb ukrajinských obyvatel monitorován a mnozí se ven ze země nedostali.
Pokud dojde k uzavření dohody o míru – a já si upřímně přeji, aby to bylo co nejdříve – měli by se uprchlíci vrátit domů a věnovat své úsilí obnově země, kterou údajně tolik milují. Naši „facebookoví hrdinové“ se k nim klidně mohou připojit. Nevidím důvod, proč bychom měli neustále přijímat další a další lidi, aniž by byla situace skutečně nezbytná.
Mnoho našich občanů žije po celém světě a nevybavuji si, že by jim některá země automaticky vyšlapávala cestu bez pečlivého ověřování faktů a zhodnocení přínosu. Naopak, česká vláda jako by tento konflikt využila pro své vlastní zájmy – k podezřelým obchodům, zakrývání chyb a tunelů spojených s dozimetrem, za kterým zůstávají mrtvá těla.
Obáváme se toho, zda Ukrajinci nebudou v zimě bez topení. Ale kdo se obává, že mnoho našich občanů si nebude moci dovolit vytápět své domovy a budou mrznout? Takový stav bude mít přímý dopad na zdraví lidí, a co pak? Pak už to bude jen otázka dominového efektu – zdravotní problémy, větší tlak na systém, další krize. Tohle jsou otázky, které bychom měli řešit především.
Petra Rédová Fajmonová, BSc.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu Petra Rédová Fajmonová, BSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
