Ne musí znamenat ne. Sex musí chtít oba. Pokud není dobrovolný, je to znásilnění. Tečka.

Podporuji debatu, jak znásilnění lépe definovat. Potřebujeme spolu vytvářet prostředí, ve kterém se zejména ženy, ale ve výsledku všichni, budou cítit bezpečněji. Začátkem zlepšení je přiznat si problém.

Mnoho žen běžně zažívá obavy třeba jen z večerní cesty domů. Uvažují, jak být oblečené, nebo jestli mít klíče v dlani mezi prsty. Mnoho žen přímo zažilo nebo zažívá sexuální obtěžování - v rodině, ve škole nebo na pracovišti. A mnoho žen, ale samozřejmě i mužů (byť v nižším počtu), se stalo přímo obětmi sexualizovaného násilí.

Smutná statistika ukazuje, že v České republice byla v průběhu svého života znásilněna přibližně každá desátá žena. Vyplývá to z několika na sobě nezávislých výzkumů včetně výzkumu od

Sexuologického ústavu, a důležité je si připomenout, že mnohá znásilnění se na policii ani nenahlašují. Lidé mají strach, že je společnost odsoudí, stydí se, bojí se pomsty útočníka nebo nevěří, že by se domohli spravedlnosti. A přímo v této oblasti (nahlašování policii) to mají navíc ještě mnohem těžší chlapci a muži. A týká se i dětí a dospívajících.

Co s tím? Budeme se podílet na zlepšení postavení obětí, zejména zvláště zranitelných. Cílem je předejít sekundární viktimizaci, opakovanému traumatu a stigmatizaci.

Četla jsem k tomuto tématu nedávno knihu podloženou více než stovkou hloubkových rozhovorů s dospívajícími muži, která zatím nebyla přeložena do češtiny, ale v USA se stala bestsellerem: https://www.peggyorenstein.com/boysandsex. Jde o velmi zajímavou sondu do dospívání, uvažování o vztazích a tenkých liniích, které jsou mezi souhlasem a násilím.

A protože s manželem vychováváme dva syny, pomohla mi i přemýšlet o tom, jaké informace je vhodné dětem časem dávat. Že ne znamená ne, a že, jak uvádí Konsent - Když to nechce, tak to nechce. Že se zkrátka s druhými lidmi máme umět dohodnout, ale ne je manipulovat a ani nutit.

Vím, že jde o velmi citlivou oblast. Jako rodiče nemáme mnoho vodítek, která by nám pomohla se zorientovat. Co je na menší děti už příliš informací, a co je “tak akorát”, aby jim jediným zdrojem informací nebyli kamarádi a, časem, bohužel velmi široce dostupná různě explicitní videa. Ta totiž začala mít právě na dospívající v posledních 10-15 letech enormní vliv.

V rovině práva je pak nutné, aby se oběti znásilnění domohly spravedlnosti. Dneska totiž musí doložit, že došlo k fyzickému násilí nebo vyhrožování. Jenže znásilnění je nutné definovat tak, aby zahrnovalo i třeba situace, kdy oběť zažívá šok, je paralyzovaná a aktivně se nebrání, ale třeba pláče - a pachatel neměl dobrý důvod předpokládat, že je vše v pořádku a oboustranně dobrovolné.

Nebo když není při vědomí nebo je pod výrazným vlivem alkoholu a jiných omamných látek. Tohle je jedna oblast, v níž je třeba osvěty a posunu. A druhá pak je vědomí toho, že vztahy jsou do značné míry věc rozhodnutí a “práce”, a to celoživotní.

Pomocí v době rodinných krizí mohou být dobré rodinné poradny a pároví terapeuti. Rádi bychom proto posílili tuto síť, aby byla zdarma nebo cenově dostupná (a mimochodem: není žádná ostuda právě takovou pomoc vyhledat). Chceme také posílit možnost využít krizové bydlení při domácím násilím. Aby člověk mohl najít dočasné zázemí, kde bude v bezpečí.

Pro velkou většinu z nás je naprosto klíčové mít v životě láskyplné vztahy. Budu se proto snažit přispívat k tomu, aby se naše dcery a naši synové cítili v bezpečí, aby jim nebylo ublíženo nebo aby oni sami neublížili jiným. A to jako máma i jako politička.

Vaše Olga