Vážené dámy, vážení pánové,

netušila jsem, v jaké atmosféře bude probíhat Váš sjezd. Ale opravdu bych moc ráda poděkovala za pozvání. Za to, že jste tímto pozváním vyjádřili chuť ke vzájemné spolupráci. Současně jsem si říkala, co bych mohla zmínit, co by bylo pro nás vzájemně povzbuzující. Něco, co neříkám jenom jako místopředsedkyně Pirátů, konkurenční strany, ale co říkám jako člověk, který žije v téhle zemi.

Myslím si, že máme společnou nevšední vlastnost. Něco, kvůli čemu nás naše okolí, včetně našich nejbližších, může mít za někoho, kdo je trochu pomatený a sice, že nám věci nejsou jedno. Nevím, jak to má každý z Vás, tak jak jsme tu dnes pospolu, ale předpokládám, že mnozí z Vás také pořádně štve, když vidíte potenciál nějakého místa, když vidíte možnosti, určité instituce, ať už jsou to školy, nemocnice, cokoliv, co by mohlo rozkvést a ono nic. Můžeme se samozřejmě lišit v názorech na řešení, nemusíme se shodnout, co jsou priority, v čem začít, ale myslím, že v téhle zásadní věci, tedy v tom, že nám věci nemají být jedno a že se máme ve svých možnostech snažit je měnit, je to, co nás napříč demokratickými stranami spojuje.

Tento pocit zodpovědnosti za naše místo, obec, kraj nebo zemi, to je něco, za co bych Vám ráda poděkovala, protože každý, kdo se o tohle snaží je neskutečně potřebný. S tím bych Vám i ráda popřála moudrou volbu, a to nejen dnes. Ráda bych Vám řekla jednu věc, kterou mi říkával děda a co jsem si do politiky vzala. Popřála bych Vám moudrou volbu v okamžicích, kdy si uvědomíte, že se někdo téhle zásadě, té zodpovědnosti za zprávu a péči o ten svůj kousek zpronevěřuje. Sama za sebe vím, že je hrozně těžké, hrozně se v člověku pere zodpovědnost vůči společnému organismu, kterým strana je. Ty pochyby, zda se ten dotyčný nebo dotyčná opravdu natolik zpronevěřili, že zapomněli na to, že mají pečovat, že je potřeba udělat rozhodnutí. Není to snadné. A co mi říkal děda? Že svědomí je takový, malý, ostrý trojúhelníček, který se otáčí, když člověk nad něčím přemýšlí a nad něčím přivře oči, když mu věci začnou být jedno. S každým pootočením se trojúhelníček otupí. Chtěla bych Vám tedy popřát, aby se Vám podařilo držet si tu těžkou vnitřní spravedlivou ostrost v péči o tuhle zemi, která je naším domovem. Díky za to, že nám věci nejsou jedno.

OLGA RICHTEROVÁ, PRVNÍ MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ PIRÁTŮ