Vážené kolegyně a kolegové,

bohužel tento návrh, který před námi leží, není tím, za co je vydáván. Je to bohužel takový vlk v rouše beránčím, respektive zakuklené paragrafy, které si hrají na to, že něčemu pomohou, tak to ale není.

Relevantní, významné organizace, jako například Charita České republiky, se vyjádřily proti tomuto návrhu, protože může poškodit desetitisíce lidí, kteří za nic nemohou, lidí s postižením, s invalidními důchody, které jsou příliš nízké, a proto potřebují dávky v hmotné nouzi, lidí, kteří mají specifická onemocnění, třeba duševní povahy. Proto se k tomuto zákonu vyjádřila i národní rada, která se věnuje duševnímu zdraví, a opět přijala záporné stanovisko v tom smyslu, že to je přímo cílené, ten návrh zákona, na projevy určitých onemocnění, a není možné, není správné a není ani ekonomické ty lidi za to postihovat.

Já jsem proto chtěla apelovat ještě jednou na vás všechny, kdo zde sedíte, abyste přehodnotili svůj postoj k tomu, co vydáváte za řešení obchodu s chudobou. Vyřešení lidí, co profitují na chudých, bychom si přáli všichni, ale tento návrh, byť se tváří jako řešení, je právě ten vlk v rouše beránčím. On nažene další lidi do náručí skutečných obchodníků s chudobou, zejména těch, kteří mají velké ubytovny. To je potřeba zdůraznit a je potřeba si říct, že je to tam dobře paragrafově schováno. Proto se vám nedivím, pokud jste si toho nevšimli. Chápu, že je to velmi složitá materie, ale nebyl by důvod, aby se tolik relevantních organizací vyjádřilo proti, kdyby tomu tak nebylo.

Já se pokusím zdůraznit tu hlavní věc. Dnes máme sociální systém nastavený na principech kontroly a principech toho, že ten, kdo si nemůže pomoci sám, dostává podporu. Já myslím, že tak to je správně. A jestli chceme řešit to, že kontrola a vymáhání dodržování práceschopných lidí nefunguje, prosím, řešme to, ale nezasedávejme si, nezaklekávejme na ty, kteří za svou situaci nemohou. A znovu říkám, to jsou zejména lidé, kteří jsou uznáni například jako plně invalidní, ale kvůli špatnému systému, který u nás máme, žijí z dávek hmotné nouze, a tento zákon bohužel jde přímo proti nim. Proč? Protože je namířen na odebrání dávek pomoci v hmotné nouzi na bydlení a živobytí, čili nejenom na bydlení, ale i na jídlo na celých šest měsíců, na půl roku za nevhodné bydlení, a to ne na ubytovně, ale za nekvalitní byt. A to je prostě první věc, která nedává smysl. Kam mají ti lidé jít a proč mají kvůli nekvalitnímu bydlení přijít i o příspěvek na živobytí, i peníze na jídlo? A poslední věc, majitelům ubytoven a jiných než obytných prostor doplatek na bydlení zůstane. Odebrání dávek kvůli nekvalitnímu bytu, nikoliv v ubytovně, ještě jednou zdůrazňuji bytu, prostě povede k prohloubení chudoby, k další kriminalitě a dál to zatíží stát.

A jedna souvislost, která tady musí zaznít velmi hlasitě. Je řada rodin, které se obávají, aby nepřišly o děti právě kvůli bydlení, které svou kvalitou je na hraně. A já tady chci apelovat na všechny, kteří se zaštiťujete podporou dětí a jejich ochranou, myslete prosím na to, že právě tento návrh bohužel nepodporuje prevenci, nepodporuje to, aby rozumně nastavený systém dávek umožnil rodinám, které se snaží starat o své děti, aby to zvládly díky pomoci státu, aby si zvládly udržet bydlení. Bohužel, tento návrh předložený SPD je přímo zacílen tak, že hrozí masivním odebíráním dětí z rodin, přičemž ústavy pro děti jsou velmi plné, a zase tady zaznívá často, a jsem za to ráda - nikdo si nepřeje, aby děti končily v ústavní péči, hrozí i to, že nedostatek pěstounů, o kterém všichni víme, jenom se ještě prohloubí a ukáže se tenhle nedostatek. Nechci tedy odebírání dětí z rodin kvůli nekvalitnímu ubytování. Chci lepší a levnější variantu a to je prostě rozumně nastavený sociální systém, který umožňuje lidem, kteří se snaží, aby nějakým způsobem zvládli životní těžkosti, které před nimi jsou.

Co je další velmi špatná věc na tom návrhu, na odebrání dávek v hmotné nouzi na bydlení a živobytí na šest měsíců se bude vztahovat i kvůli neumožnění vstupu do obydlí kvůli kontrole kvality bydlení. Jenže vy si musíte prosím představit tu realitu. Za nevpuštění je považována i chybějící jmenovka na zvonku nebo na dveřích. Za tohle je možné na šest měsíců podle toho návrhu, na půl roku, odebrat podporu v hmotné nouzi. Čili nejenom bydlení, ale i živobytí - jídlo, základní potřeby. Tedy to takzvané neumožnění vstupu do obydlí kvůli kontrole kvality bydlení je naprosto likvidační například právě pro lidi s duševním onemocněním nebo pro lidi, kteří byli oběťmi trestné činnosti. Proč? Protože mnozí mají různé druhy obav, právě v důsledku onemocnění nebo traumat, z toho, co zažili, a někteří zažívají reálné pronásledování. Jenom chci zdůraznit, že prostě jde o situace, kdy je nezbytné brát v potaz, že přímo projev onemocnění způsobuje, proč například na ten zvonek dotyčná osoba není schopna odpovědět.

Třetí věc. Problém je i v tom, že ten návrh zavádí nově, úplně nově takovou pracovní neschopnost, která zatíží praktické lékaře, úplně zbytečně. Proto existuje i negativní stanovisko praktických lékařů, jejich sdružení, protože nechtějí být zatíženi další zbytečnou administrativou. Ten návrh chce, aby osoby, které nejsou nezaměstnané ani zaměstnané, jenom chudé, a to můžou být senioři, právě lidé invalidní, závislí na péči, nebo osoby o ně pečující, a rodiče na mateřské či rodičovské, aby měli nově nutnost při každé rýmě si nechat vystavit neschopenku. Stanovisko sdružení praktických lékařů České republiky jste dostali všichni do mailu.