1. Mnohé státy odmítají přijmout západní hodnoty, ale vnucují Evropanům negativní důsledky selhání hodnot vlastních. Když svět dává demokraciím najevo, že si nepřeje, aby své hodnoty považovaly za celosvětově platné, pak nejsou demokracie zodpovědné ani za utrpení a bídu ve světě. Západ není pohotovostní stanice pro případ, že se lidé někde ve světě zase jednou zabíjejí kvůli pánu bohu.
    
2. Také oblíbený argument o historické vině západních zemí vůči jiným státům neobstojí v realistickém posouzení. Vezmeme-li jej totiž vážně, tak mohou Evropané začít požadovat od Mongolska reparace za Čingischána. A Turecko by se také dost naplatilo.
    
3. Je pravda, že migranti jsou nezřídka v těžké situaci. Ale jisté je také to, že si ve své zemi nedokázali udělat, nebo udržet pořádek. A jak to, že odchází právě ti, kteří by to ještě nejspíše zvládli, tedy mladí muži.
    
4. Mnozí z těch, kteří utíkají před náboženskou válkou nebo útlakem nějakého potentáta tak nečiní proto, že by byli tak mírumilovní a liberální, nýbrž také proto, že patří k seskupením, která jsou ve vnitropolitickém střetnutí momentálně slabší.
    
5. Nejdůležitější je však toto: Až na naprosté výjimky jsou ti, kteří utíkají, svým původem a výchovou součástí společností, v nichž je ponižování žen, chaos a brutální násilí na denním pořádku, společností, kde se lidé vzájemně vyhazují do vzduchu jen proto, že ten druhý vnímá boha trochu jinak. Migranti tyto svoje názory a způsob života neodloží na hranici, nýbrž nesou si je s sebou a budou je chtít žít i v Evropě. Je proto třeba velice přesně zvažovat, kteří z nich jsou vůbec schopni se zapojit do našeho společenského pořádku a kteří mohou být zdrojem podobného nepořádku, jaký je u nich doma.

Šance na integraci

Každá společnost funguje, když v ní panuje určitá míra sourodosti. Jedná se o soubor zvyků a postojů, které zaručují čitelnost a předpověditelnost chování ostatních. Pouze na tomto základě je možná důvěra, porozumění a spolupráce. Všechno, co do tohoto souboru zvyků a postojů nepasuje, pak ztěžuje, zpomaluje, nebo dokonce znemožňuje fungování společnosti.

Nejde přitom o nějaké abstraktní hodnoty. Jedná se o způsoby chování a názory týkající se odívání, stravy, toho, jaký máme postoj k práci a penězům, jak spolu jednáme, jak trávíme volný čas, co si myslíme o vztazích mezi mužem a ženou apod.

Realisticky viděno, chce drtivá většina migrantů získat pouze náš životní standard a ponechat si svoje zvyky. Běženci své domovy opouštějí často s prázdnýma rukama, ale svoje pravidla chování mají v hlavě; to je zavazadlo, jež nikdy neztratí. To pro nás znamená, že migranti z třetího světa budou tyto předpoklady fungování západní společnosti tím více rozmělňovat, čím více se od ní odlišují, v čím větším počtu přicházejí a čím méně jsou ochotní se přizpůsobit.

Často slyšíme velmi optimistické názory některých politiků a žurnalistů ohledně toho, že se migranti budou schopni rychle integrovat do pracovního a sociálního rytmu hypermoderní západní společnosti. Mezitím se však ukázalo, že migranti jsou ve své drtivé většině velmi málo kvalifikovaní nebo zcela nekvalifikovaní, chybí jim znalost jazyka a cizí je jim i pracovní tempo v moderní západní společnosti. Jak velké šance mají tito lidé zapojit se do hypermoderní kapitalistické společnosti; jsou schopní se "pozápadnit"? A hlavně. Co se stane, když to nedokážou?

Biografie pachatelů atentátů v Nice, v Paříži nebo v Berlíně vyvolávají v tomto ohledu značné pochybnosti. Podle toho, co víme o těchto teroristech, tak se všichni pokusili "pozápadnit", ale všichni sklouzli do kriminálního prostředí; symboly západního životního stylu nedokázali získat poctivou prací a tak to zkusili nezákonným způsobem. Jejich pokus o zapojení do západní společnosti byl neúspěšný, protože jim k tomu zřejmě chybělo vzdělání, vůle, pracovitost apod.  Selhali a "vzpomněli si" na svou původní identitu, kterou zřejmě nikdy doopravdy neodložili. Reagovali ve vzorcích své výchozí civilizace a zabíjeli ve jménu svaté války. Na tomto pozadí je třeba se ptát, kolik ze statisíců migrantů z islámského světa tu samou úlohu zvládne lépe a zejména, jak budou reagovat ti, pro které budou symboly západní životní úrovně nedosažitelné, protože nestačí tempu, nárokům a tlaku společnosti orientované na výkon?

Že nelze zobecňovat případy málo několika jedinců? Jen na okraj: Každý Evropan, zabitý neúspěšným migrantem, by žil, kdyby jeho vláda nepřipustila migrační vlnu. Za druhé: K provedení atentátů, které stojí desítky životů nevinných lidí, stačí pár jedinců. A o tom, kolik jich může být, rozhoduje - za třetí, toto:  Přechod z (náboženstvím dominované) civilizace a integrace v moderní západní společnosti je velmi obtížný a plný frustrujících zážitků. Neúspěch a doživotní pozice oběti žijící ze sociálních dávek se bude minimálně v první generaci týkat velmi mnoha migrantů. Je tak nepravděpodobné, že se v populaci mladých mužů nenajde během doby mnohem více těch, kteří se budou chtít pomstít za vlastní selhání?

Zvládne to Evropa?

Na první pohled jde tedy o to, jsou-li běženci zralí pro rozvinutou západní společnost. Stejně důležitá je i otázka, dokáže-li liberální demokracie integrovat migranty.  Proč? Dovoluje jim příliš mnoho a žádá příliš málo. 

V této souvislosti je fatální, že nově příchozím nestačí naznačit, podle jakých psaných zákonů a nepsaných zvyklostí funguje západní společnost. Z jejich biografie jasně vyplývá, že mají zcela jiné zvyky, kterých se neradi vzdávají. Výzvy a domluvy neberou vážně, protože jsou zvyklí podřídit se jen mnohem tvrdšímu zacházení. Po tom, co znají z domova, jim evropský represivní systém musí připadat jako piknik u jezírka. A dosavadní zkušenosti s chováním migrantů v západní Evropě ukazují, že si mnozí z nich velmi rychle všimnou a využijí toho, že se ocitli ve společnosti, která až příliš často upřednostňuje toho, kdo její normy porušuje, před tím, kdo je dodržuje.  

Co navrhují Realisté?

Již v říjnu 2015 zformulovali spolupracovníci INSTITUTU 2080, ke kterým patřili i někteří dnešní Realisté, náčrt nejdůležitějších reakcí na migrační vlnu. Byl to tehdy první český návrh systematického přístupu k migrační problematice. Na tyto myšlenky bude navazovat i imigrační program, na kterém Realisté pracují. Bude se jednat o řešení týkající se bezpečnosti, výběru a integrace migrantů. V každé z těchto oblastí vidíme tři silné proměnné, tedy zákroky, které výrazně ovlivní celek.

Bezpečnost

1. Je nezbytné zastavit migrační vlnu již na vnější schengenské hranici. Česká republika se musí na této ostraze podílet. V Evropě musí platit princip nulové tolerance vůči pašerákům lidí. Je třeba je exemplárně trestat.
    
2. Je nezbytné učinit všechno pro to, aby české bezpečnostní složky mohly v případě potřeby efektivně kontrolovat naše hranice. K tomu musíme použít všechny dostupné prostředky.
    
3. Je povinností vlády připravit krizový plán pro případ skokového nárůstu počtu osob putujících přes naše území, nepokojů v uprchlických zařízeních či rostoucí trestné činnosti.

Výběr vhodných migrantů

1. Přijímejme výhradně imigranty, kteří požádají o naši ochranu jen předem stanovenou formou a na k tomu určených místech. Automaticky odmítejme všechny, kteří se do Evropy dostali ilegálním překročením schengenských hranic.
    
2. Musíme stanovit jasná kritéria výběru a určit počty imigrantů s přihlédnutím k jejich kulturní začlenitelnosti. Měli bychom umožňovat výhradně imigraci produktivních rodin s dětmi.
    
3. Vybrané rodiny musí být ihned dopraveny do Česka a zde být umístěny v přijímacích vzdělávacích zařízeních. V těchto zařízeních je třeba ihned začít s intenzivní výukou češtiny, místopisu, dějin, právního a ekonomického základu. Migranti se musí podílet na správě a údržbě svého zařízení.

Integrace

1. Migrantům je třeba přidělit pevné místo pobytu a trvat na tom, aby v určené obci a vymezeném okolí trávili v prvních několika letech povinně určitou pevně stanovenou dobu. To zabrání vzniku ghett a oslabení nebezpečí vznik paralelní společnosti.
    
2. Složení jazykové zkoušky musí být obligatorní podmínkou pro získání práva setrvat dlouhodobě v naší zemi. Tuto zkoušku musí složit muži i ženy. Ovládnou-li češtinu také ženy, tak se jim otevře možnost zapojit se do společnosti a dosáhnout u nás obvyklé míry emancipace.
    
3. Žádají-li migranti o naši ochranu, máme právo žádat po nich, aby se aktivně podíleli na fungování naší společnosti. Dospělým migrantům nemají být vypláceny žádné sociální dávky, ale výhradně mzda. Každý migrant by si měl do 2 měsíců od propuštění z přijímacího vzdělávacího zařízení najít práci, nebo vykonávat veřejně prospěšnou činnost ve prospěch obce.

Integrace cizinců stojí ohromné finanční prostředky. Má-li se však migrace proměnit z hrozby v příležitost, je nutné je investovat. Tyto náklady by však neměly navyšovat výdajovou stránku českého rozpočtu a zvyšovat naše zadlužení. Finance lze získat přesunem z některé stávající kapitoly státního rozpočtu, především z prostředků určených na zahraniční rozvojovou pomoc. Přesouvá-li se problém třetího světa k nám, musí mít pokrytí těchto nákladů přednost.