Vlastizrádcům ve sněmovně se podařilo mesaliančně zprznit tradiční slovanské svátky jara na státně-církevní Velký pátek s ponurými bajkami o fanatickými judaisty ukřižovaném divotvůrci a jeho údajném povstání z hrobu. 

Že byl Jan Křtitel tím, který ho v hyperborejské tradici pokřtil vodou na dvojzrozence, se samozřejmě nepřipomíná, stejně jako jeho staroslovanský výkřik zmučené duše: Veliký, veliký, přijmi naše dílo, jemuž Hebrejové samozřejmě nerozuměli.

Místo toho je nadále hanobeno lidství bajkou o neposkvrněném početí Krista a tím hozeno lejno na počátek každého člověka.

Pohlédněme si do očí. Jsme Hyperborejci - víme až příliš dobře, jak žijeme stranou. "Objevili jsme štěstí, známe cestu, nalezli jsme východisko z celých tisíciletí labyrintu. Kdo jiný je nalezl ? - Moderní člověk snad ? - Nevím kudy kam, jsem vším, co neví kudy kam" - vzdychá moderní člověk... Touto moderností jsme stonali - shnilým mírem, zbabělým kompromisem, vší ctností moderního Ano a Ne. Tato tolerance a largeur srdce, která všechno "odpouští', protože vše "chápe", je pro nás scirocco. Raději žít v ledu nežli mezi moderními ctnostmi a jinými jižními větry! 

...Stateční jsme byli dost, nešetřili jsme sebe ani jiné: ale dlouho jsme nevěděli, kam se svou statečností. Zachmuřili jsme se, říkali nám fatalisté. Naše fátum - to byla plnost, napětí, nadržení sil. Žízníme po blesku a činech, nikdy jsme se nepřiblížili k štěstí hochů, "oddanosti"...Bouře byla v našem vzduchu, příroda - a my jsme příroda -, se zatměla - neboť jsme neměli cesty. Formule našeho štěstí: jasné Ano, Ne, přímá linie, cíl...

Renesance - událost beze smyslu, veliké Nadarmo! - Ach ti Němci, co nás už stáli! Nadarmo - to bylo vždy dílem Němců. - Reformace; Leibniz; Kant a takzvaná německá filosofie; války "za svobodu"; Říše - pokaždé něco, co tu již bylo, něco nenávratného, narazí na nějaké Nadarmo... Jsou to moji nepřátelé, přiznávám se k tomu, tito Němci: pohrdám nečistotou všeho druhu pojmů a hodnot, zbabělostí před každým poctivým Ano a Ne, jak to u nich znám. Za téměř celé poslední tisíciletí zmotali a zašmodrchali všechno, čeho se dotkli svými prsty, mají na svědomí všechno polovičaté - tříosminové! - čím stůně Evropa, - mají na svědomí také nejnečistší druh křesťanství, jaký je, nejnevyléčitelnější, nejnevýraznější, protestantství... Nezbavíme-li se křesťanství, Němci tím budou vinní. 

Tím jsem u konce a vynáším svůj ortel: 

Odsuzuji křesťanství, vznáším na křesťanskou církev nejstrašnější všech obžalob, jakou kdy který žalobce vzal do úst. Je mi nejvyšší všech myslitelných korupcí, měla vůli k poslední jen možné korupci. Není nic, čeho by se křesťanská církev nedotkla svou zkažeností, každou hodnotu obrátila v nehodnotu, z každé pravdy udělala lež, z každé poctivosti duševní bídáctví. Ať se ještě někdo odváží a mluví mi o jejích "humanitních" požehnáních! Odstranit nějakou bědu bylo proti jejímu nejhlubšímu prospěchu: žila z běd, tvořila bědy, aby sebe zvěčnila—Například červ hříchu: touto strázní obohatila lidstvo teprve církev! - "Rovnost duší před bohem", tato falešnost, tato záminka zákeřné nevraživosti všech nízce smýšlejících, tento pojem třaskavina, který se nakonec stal revolucí, moderní ideou a úpadkovým principem celého společenského řádu, - to je křesťanský dynamit... 

"Humanitní' požehnání křesťanství! Vypěstovat z humanity vnitřní odpor, opovržení všemi dobrými a poctivými instinkty! To mi tak je požehnání křesťanství! - Parazitství jedinou praxí církve; pijící svým ideálem nedokrevnosti, "svatosti" všechnu krev, všechnu lásku, všechnu nadějí k životu; onen svět vůlí k popření veškeré reality; kříž odznakem nejpodzemnějšího spiknutí, jaké kdy bylo, proti zdraví, kráse, zdařilosti, udatnosti, duchu, dobrotě duše, proti samotnému životu...
 
Tuto věčnou obžalobu křesťanství napíši na všechny zdi, kde zdi jen jsou, - mám písmena, že i slepí prohlédnou... Zovu křesťanství jedinou velikou kletbou, jedinou velikou nejvnitřnější zkažeností, jediným velikým instinktem pomsty, jemuž není prostředku dost jedovatého, tajného, podzemního, dosti malého, - zovu je jedinou nesmrtelnou poskvrnou lidstva... A počítáme čas podle onoho dies nefastus, jímž se počalo toto dopuštění osudu, - podle prvního dne křesťanství! - Proč ne raději podle jeho dne posledního? - Podle dneška? - Všechny hodnoty přehodnotit!... Tak pravil Zarathustra. 

Rady pro úspěšný jarní start: