Téměř od samého začátku panovala nespokojenost s novou demokracií, ale všechny návrhy na větší participační práva byly zpočátku vládnoucí liberální elitou zamítnuty. Demokratické hnutí však v roce 1869 vedlo v kantonu Curych k vypracování ústavy s mnohem rozsáhlejšími participativními právy. Byl přijat nový soubor práv spojených s přímou demokracií, jako je občanská iniciativa a (dobrovolné) lidové referendum. Všeobecné hlasovací právo však bylo stále omezeno a ženy byly z rozhodovacího procesu vyloučeny.

Nová curyšská ústava sloužila jako inspirace k podobným změnám směrem k přímé demokracii v ostatních kantonech i na federální úrovni. Na konci století již bylo součástí švýcarské reprezentativní demokracie několik důležitých nástrojů přímé demokracie, kterými jsou:

- Občanská iniciativa (1891): Celé voličstvo rozhoduje o menšinové iniciativě, která byla navržena a započata skupinou občanů a podepsána (v současnosti) nejméně 100.000 občanů (2% voličstva).

- Lidové referendum (1874): Celé voličstvo rozhoduje o zákonu, který byl přijat parlamentem a (v současnosti) nejméně 50.000 občanů (1% voličstva) požaduje, aby o něm bylo veřejně hlasováno.

- Povinné referendum (1848): Celé voličstvo rozhoduje o důležité záležitosti prostřednictvím hlasování v referendu, které je ze zákona povinné a týká se rezoluce nebo zákona navrženého parlamentem.   

Přímá demokracie je velké téma a žít se s ní budeme muset chtě nechtě naučit, jak u nás, tak v celé Evropě, jelikož ona jediná je východiskem z politicko-bruselské krize. Je jedním z nejdůležitějších politických témat, které prosazuje hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD), jelikož dává možnost všem občanům vyjádřit svou vůli nad jakoukoli otázkou, přímo volit a odvolávat politiky a zaručuje vymahatelnou odpovědnost politiků či soudců. Tím se z ní stává nejspravedlivější a nejdemokratičtější politický systém.

Zdroj nový model státní správy: FDFA Presence Switzerland