Jedním z možných projevů solidarity do válkou napadených zemí je finanční, materiální, technická a zdravotnická pomoc a také okamžitý konec dodávek jakýchkoli zbraní, jelikož tím, že stále do těchto zemí pumpujeme zbraně, jak na běžícím páse, si vlastně válečné imigranty vyrábíme sami. Vzhledem k tomu, že devadesát procent imigrantů je ekonomických, tak dalším projevem solidarity, který tímto navrhuji je natankování paliva do připlouvajících lodí, aby se všichni mohli zdárně vrátit zpět, odkud pochází a nezůstali někde na otevřeném moři. No a v neposlední řadě bych solidárně poslal nějaké finanční prostředky a techniku také jižním státům Evropy, abychom se společně a řádně postarali o ochranu evropských hranic a o již zmíněné dotankování všech imigračních lodí.

Vše ostatní, jako jsou třeba kvóty o přerozdělování imigrantů, již solidaritou samozřejmě není, jelikož když mi někdo něco byrokraticky z vrchu nařídí, tak už to nemá se solidaritou nic společného a je to jen prachsprosté prosazování moci silou. Solidaritou není ani sluníčkářské prohlašování, že imigranty musíme přijímat proto, že jsou zubožené a z chudých oblastí Afriky. Není to naše solidární povinnost, spíš si myslím, že to zavání citovým vydíráním.

V první řadě se musíme pořádně postarat o naše důchodce, nemocné a postižené spoluobčany, aby mohli žít důstojným životem – to je solidarita, kterou bychom se měli všichni ohánět a mít jí plná ústa.