Současná vláda však tento problém neřeší. Podle Sociální demokracie je nutné udělat maximum pro to, aby domácnosti měly šanci kritické situaci předejít. Současně nelze dál trpět, aby si exekutoři z vymáhání pohledávek dělali výnosný byznys. 

Byli to sociální demokraté, kteří před čtyřmi roky upravili podmínky exekucí a udělali tak první krok k tomu, aby dlužníci už nevydělávali jen na odměny exekutorů a advokátů. „Nyní je potřeba udělat další razantní změny. Dluhy je třeba platit, to je jasné. Na problémech druhých ale nikdo nesmí lacině bohatnout,“ říká předseda Sociální demokracie Michal Šmarda.

Před čtyřmi lety se změnily podmínky pro oddlužení, aby se omezil začarovaný kruh exekucí. „Považujeme za nutné, aby oddlužení bylo nyní nově podmíněné tříletou poctivou snahou dlužníka uhradit co nejvíce z dluhů svých věřitelů. Podmínky oddlužení by byly stanoveny shodně pro podnikající i nepodnikající fyzické osoby,“ představuje řešení Sociální demokracie její předseda.

Zároveň je nutné zatrhnout výnosný byznys, který exekutoři s vymáháním pohledávek mají. „Do exekucí nepatří tržní soutěžení mezi exekutory. Exekutor má respektovat práva všech účastníků řízení – věřitele i dlužníka. Exekutora si nemůže vybírat ani dlužník, ani věřitel, podobně, jako si strany sporu nemohou vybírat soudce,“ vysvětluje Michal Šmarda. Proto Sociální demokracie chce prosadit teritorialitu exekutorů pro všechny druhy dluhů bez výjimky a princip, kdy bude o určení exekutora rozhodovat objektivní mechanismus. „Dále musí platit princip jeden dlužník, jeden exekutor. Podpoříme zastavování zcela nevymahatelných exekucí, pokud nepůjde o případy, kdy se dlužník nepoctivě vyhýbá úhradě svých dluhů,“ dodává předseda SOCDEM.

Vysoké exekuční náklady a dlouhý proces oddlužení nemají devastující dopad jen na dlužníky a věřitele, ale i na stát. „Když dlužníkovi dlouhodobě zbývají jen peníze na základní potřeby, ztrácí motivaci legálně pracovat. Často zůstává doma na sociálních dávkách. Dostává se do šedé ekonomiky, protože svoje další příjmy nemůže kvůli nárokům věřitelů oficiálně přiznat,” popisuje začarovaný kruh Michal Šmarda a připomíná, že stát tím přichází o daně a pojistné, které by z legální práce odváděl. “V důchodu se pak tento člověk znovu zadlužuje a čerpá dávky, protože neodváděl pojistné a má malou penzi,“ dodává. Stát tímto způsobem podle odhadu společnosti PAQ Research přichází ročně až o 12 miliard korun. Celkové náklady na správu exekucí dosahují stovek miliard korun.