Rozhodla jste se věnovat tři roky života raději péči o dítě než kariéře? Preferujete mít rychle za sebou tři děti a dva roky čerpat více peněz a vrátit se do své profese zdravotní sestry? Máte výborně placené zaměstnání a dohodnete se manželem, že je výhodnější, aby čerpal rodičovskou on? Postará se o vás manžel a uživí celou rodinu, protože nechcete každodenně otročit v práci, ale upřednostňujete výchovu dětí a jiné aktivity, například dobrovolnictví, charitu, anebo třeba i vlastní podnikání? To vše vám současný systém české rodičovské a dalších nástrojů umožňuje. Není samozřejmě ideální, ale ve srovnání se zeměmi západní Evropy mají české ženy skutečnou svobodu si zvolit, jestli (a kdy) chtějí jít do práce nebo být doma s dětmi.

Mezi pohlavími smažou rozdíly

České poměry jsou ale trnem v oku bruselským sociálním inženýrům. Vědí, že řada žen preferuje péči o děti před vidinou vratké kariéry, protože třeba preferují silné a kvalitní rodinné vztahy před ostrými podnikatelskými lokty. Sociální inženýři proto chtějí ženám a celé společnosti vnutit své rovnostářské praktiky tzv. směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů (Směrnice č. 2019/1158). Kdybychom realizovali všechna doporučení „Bruselu“, vrátíme se kulturně zpět do padesátých let minulého století, kdy ženy traktoristky a jeřábnice byly ideálem. Není proto divu, že ministryně Jana Maláčová vycítila příležitost a pod záminkou nutnosti aplikace evropské legislativy v tichosti připravuje revoluci v rodinné a sociální politice. Zbourá stávající funkční systém a na jeho troskách chce vystavět utopickou společnost, kde nebude mezi muži a ženami žádný rozdíl. Budou stejně pracovat, stejně pečovat o děti a stejně vydělávat. Zapomeňte, že byste si mohla zvolit svůj vlastní způsob života.

Do roka a půl. Jinak milionové pokuty

Nebude chtít váš partner jít na rodičovskou? Přijdete o peníze. Vznešeně se tomu říká „nepřenosná rodičovská“. Nebudete chtít za půl roku po porodu nastoupit do zaměstnání a dát své děti na celý den do jeslí a školek, kde se jim dostane té „správné“ socializace? Přijdete o peníze. Prezentovat se připravovaná opatření budou takto: Dáme vám 300 tisíc korun z rodičovského příspěvku rychleji, aby vám neklesla životní úroveň. Směrnice samozřejmě obsahuje i pár dobrých věcí, ale ty v naprosté většině případů již dávno máme v našem právním systému zapracované. Směrnice o sladění práce a zaměstnání nám nařizuje změnit náš sociální systém do roka a půl a v opačném případě vyhrožuje milionovými pokutami.

Pracujícím rodinám naši mateřskou a rodičovskou

Devastace české rodinné a sociální politiky pod záminkou sladění pracovního práva EU je nepřijatelný zásah do suverenity České republiky. Jaké by byly důsledky? Především zbavení českých rodin svobody zvolit si styl života. Toto sociální inženýrství spojené s „převýchovou“ žen i mužů (a koneckonců i dětí) oproti jejich tradičním sociálním rolím by se nutně projevilo i v propadu porodnosti přesně po vzoru západních zemí. Jde o „vzor,“ který rozhodně nesmíme následovat. V Česku dnes máme porodnost 1,7 dítěte na ženu. Výsledek je, že postupně vymíráme. Proto je třeba říct kategorické ne evropským sociálním experimentům a zvláště těm našim politikům, kteří s nadšením chtějí udělat z naší země a z našich lidí pokusné králíky. Pokud nebude možné aplikaci této směrnice zabránit, bude třeba alespoň minimalizovat její škody. Právní analýza jejího textu ukazuje, že z požadovaných povinných změn české zákony neobsahují pouze tři – nepřenosnou rodičovskou dovolenou po dobu dvou měsíců, prodloužení tzv. otcovské poporodní péče ze sedmi na deset dnů a zapracování flexibilní pracovní doby do naší legislativy. Tyto změny lze ovšem zavést jednoduchou novelou zákona, aniž by byl náš kvalitní fungující systém mateřské a rodičovské péče narušen či zničen.