K vládnímu návrhu Zákona o státním rozpočtu jsem předložila dva pozměňovací návrhy. Oba mají společnou motivaci – převést veřejné prostředky z položek, které jsou neúčelně naddimenzované a neefektivně projektované do oblastí, kde se naopak dlouhodobě financí nedostává, kde veřejný zájem není dostatečně naplňován, popřípadě i tam, kde bude mít jejich finanční posílení multiplikační efekt. Společné mají tyto návrhy i to, že se snaží prostředky státního rozpočtu alokovat tam, kde se jedná o veřejné politiky a posílení péče o veřejné statky – a odebrat je odtamtud, kde do velké míry slouží ke generování zisků soukromých subjektů.

Nedá se to říct jinak. Zelený tunel. A na konci tma!

První návrh je de facto mezirezortní. Předem uvedu, že celkový navrhovaný deficit státního rozpočtu na rok 2020 činí 40 miliard Kč. Deficit navrhovaného rozpočtu kapitoly 322, Ministerstva průmyslu a obchodu, pak představuje 34 miliard Kč, tzn., s vědomím lehkého zjednodušení,  de facto 85% celkového schodku. A 27 miliard korun je výše specifického ukazatele „Dotace na obnovitelné zdroje energie“. To v podstatě znamená, že přes 79 % celkového objemu rozpočtovaného deficitu kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu tvoří právě prostředky určené na podporu produkce energie z tzv. obnovitelných zdrojů. Z hlediska celkového rozpočtového deficitu se jedná o nezanedbatelných 67,5 %. Celková roční výše podpory obnovitelných zdrojů energie pro rok 2020 by měla dokonce dosáhnout 47, 6 miliard Kč. Část z této sumy, zmíněných 27 miliard Kč, je financována prostřednictvím dotace ze státního rozpočtu a zbývající část platí koneční spotřebitelé ve stále vyšších cenách elektřiny.

K nárůstu těchto dotací dochází rovněž na základě litery zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, který ukládá jejich pravidelnou valorizaci o 2 %. Meziročně se plánovaná celková finanční dotace na podporované obnovitelné zdroje energie zvyšuje o 800 000 000 Kč, tj. z 26,2 mld. Kč v roce 2019 na letošních 27 miliard Kč. Je legitimní se ptát, proč se tato dotace v posledních letech zvyšuje tak enormním způsobem. Jen od roku 2011 vzrostla o více než 120 %, z 11,7 mld. Kč na aktuálně navrhovaných 27 mld. Kč, když se v tomto období prakticky zastavila výstavba fotovoltaických elektráren a procento výroby elektřiny z podporovaných zdrojů se v celkovém energetickém mixu také výrazně nezvýšilo. A to navíc odhlížíme od skutečnosti, že hodnota této podpory je špatným legislativním nastavením v minulosti naprosto neúměrně vysoká sama o sobě. K tomu je nutno připočíst další důležité a nezanedbatelné mnohamiliardové položky, kterými se, dle platného Zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie mají financovat náklady na podporu obnovitelných zdrojů energie, například výnosy z dražeb emisních povolenek a další platby za nesplnění účinnosti spalování hnědého uhlí. Důkazem toho, jak lehkomyslným způsobem Ministerstvo průmyslu a obchodu přistupuje k řízení, administraci a kontrole řádného vybírání těchto plateb a financování obnovitelných zdrojů energii obecně je skutečnost, že v §28 odst. 1, písm. b), dodnes platného znění citovaného Zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie je výslovně uvedeno, že „náklady na podporu elektřiny a provozní podporu tepla jsou hrazeny prostřednictvím operátora trhu z finančních prostředků, které jsou tvořeny tržbami z plateb za nesplnění minimální účinnosti užití energie při spalování hnědého uhlí podle §6 odst. 5 zákona o hospodaření energií“ – přičemž onen citovaný§6 odst. 5 onoho byl novelou účinnou již ode dne 1. 7. 2015 zrušen.

Nejen z výše uvedených důvodů je snížení objemu dotací na obnovitelné zdroje energie zcela namístě – a i proto navrhuji snížení tohoto ukazatele o částku 800 000 000 Kč, což je zhruba hodnota jejího plánovaného meziročního navýšení. Tuto částku pak navrhuji převést do výdajového ukazatele Neinvestiční nedávkové transfery rozpočtové kapitoly MPSV, a to primárně do oblasti sociálních služeb zajišťovaných orgány místní správy. Jde o segment, který je v posledních letech pravidelně podfinancován, respektive segment, kde již zhruba v polovině roku docházejí finanční prostředky rozpočtované na zajištění základních funkcí, které má vůči občanům ohroženým sociálními riziky poskytovat. Situace se opakovaně musí řešit mimořádnými prostředky a postupy.

Cpát stále víc peněz do boje s nezaměstnaností? V době konjunktury?

Druhý můj návrh se týká už čistě rozpočtové kapitoly rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Ve výdajovém ukazateli Aktivní politika zaměstnanosti rozpočtové kapitoly MPSV jsou pro rok 2020 navrhovány výdaje o objemu 3 604 475 953 Kč, tzn. o 1 056 493 120 Kč vyšší, než tomu bylo pro letošní rok. To je v době ekonomického růstu a setrvalého poklesu nezaměstnanosti naprosto neodůvodněné a nezodpovědné. Obdobný bezprecedentní nárůst výdajů by byl možná částečně pochopitelný a tolerovatelný v době hospodářské krize či dvouciferné nezaměstnanosti, v současné situaci je neomluvitelný. Velmi alarmující je i to, že zatímco na vlastní nástroje aktivní politiky zaměstnanosti Úřadu práce ČR jsou v návrhu rozpočtovány prostředky v objemu 981 795 100 Kč, rozpočet výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti v rámci výdajů programů EU činí 2 468 066 353 Kč. Zbývající prostředky, ve výši 150 000 000 Kč pak mají směřovat na tzv. investiční pobídky, tj. v zásadě pouze pro soukromé podnikatelské subjekty. Drtivá většina výdajů má tedy směřovat na projekty, jejichž přínos a efektivita, kromě zisku pro jejich provozovatele, jsou, nejen z pohledu státního rozpočtu a ve vztahu ke snižování nedobrovolné nezaměstnanosti, více než pochybné a sporné. Zvláště to platí za situace, jaká nyní panuje na českém trhu práce. Proto navrhuji snížit výdaje tohoto ukazatele o 1 000 000 000 Kč a přesunout je dílem (500 000 000 Kč) do položky „Prostředky na platy a ostatní platby za provedenou práci“, spadající do výdajového ukazatele „Ostatní výdaje organizačních složek státu“ a dílem (500 000 000 Kč) do specifického ukazatele „Dávky důchodového pojištění“.

Děláte si legraci? Máme snad pracovat zadarmo?

Výše uvedená opatření navrhuji primárně z toho důvodu, že pracovníci rezortu práce a sociálních věcí, a to jak na samotném ministerstvu, tak v rámci struktur České správy sociálního zabezpečení a Úřadu práce – i dalších resortních organizací – jsou dlouhodobě v procesu zvyšování platů zaměstnancům státu opomíjeni oproti jiným profesím a jiným rezortům, což lze považovat za velmi nespravedlivé a nesystémové. Tito pracovníci stojí často v pomyslné první linii boje za zájmy státu, a to nejen finanční. Jejich profese je nelehká a u terénních pracovníků i jednoznačně velmi riziková, což si zaslouží adekvátní ocenění.

Zdroje na důchody? Jsou!

Stejně tak lze považovat za nutné a nezbytné navýšení finančních prostředků alokovaných do oblasti důchodových dávek, kde jde jednak, s ohledem na vývoj ekonomiky, vždy dobré disponovat určitou rezervou. Hlavně jde ale o to, že je akutně třeba zvyšovat důchody nízkopříjmových důchodců, kteří žijí pod hranicí existenční chudoby, a to jak starobních, tak invalidních důchodců, pro které je jejich důchod jediným zdrojem příjmu. Jedná se zejména o osaměle žijící seniory, o seniorky-ženy, o tzv. starodůchodce apod. Samozřejmě je též třeba navyšovat penze rychleji a výrazněji než tomu bylo dosud.

Bc. Lucie Šafránková, místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (zvolena na kandidátce SPD)