I včera se Poslanecká sněmovna věnovala výhradně návrhům zákonů (anebo jejich novel či tzv. senátních vratek) rozličnými způsoby souvisejícími s dopady pandemie koronaviru a krizovými opatřeními s ní spojenými – a to zejména v ekonomické a sociální oblasti. Osobně jsem se zaměřila na vládní novelu zákona o kompenzačním bonusu pro OSVČ, ke které jsem podala dva pozměňovací návrhy.

Z 500 na 800 korun. Adresně!

Zaprvé jsem se snažila zvýšit tuto finanční podporu těm OSVČ, které musely svou samostatnou výdělečnou činnost v období po 12. 3. 2020 zcela přerušit v důsledku mimořádných vládních nařízení, z 500 na 800 Kč za každý kalendářní den – a to od tzv. druhého bonusového období, které začne 1. 5. 2020, až do konce trvání omezujících opatření. Hlavním důvodem a cílem tohoto návrhu je posílení adresnosti, spravedlnosti a opravdové účinnosti tohoto speciálního kompenzačního bonusu. Má se tak stát v tom smyslu, aby se nejvíce pomáhalo právě těm živnostníkům, jejichž podnikání bylo ochromeno či zcela pozastaveno a kteří museli v rámci nouzového stavu uzavřít své provozovny. Je totiž na první pohled jasné, že nastalou situací jsou v rámci podnikatelského prostředí postiženi nejcitelněji, protože museli svou výdělečnou činnost prakticky zastavit a nemají tudíž od poloviny března žádné nové vlastní příjmy. Musí ale i nadále zabezpečit životní potřeby sebe sama a svých rodin a hradit veškeré další povinné výdaje, jakkoli některé z nich (nájmy, hypotéky, úvěry) byly nebo budou jinými legislativními opatřeními odloženy, ovšem povinnost splatit je později nezaniká…Tito živnostníci si proto – z hlediska logiky i elementárního citu pro spravedlnost a solidaritu – v současné i budoucí době jednoznačně zaslouží vyšší podporu z veřejných prostředků než ty OSVČ, které své podnikání po 12. 3. 2020 zcela omezit či zastavit nemusely a jejichž příjmy se snížily pouze částečně, vůbec, anebo jsou dokonce (v některých případech a odvětvích) vyšší.

I pro ty se zkrácenými úvazky

Zadruhé jsem navrhla, aby na tento kompenzační bonus měly nárok i ty osoby samostatně výdělečně činné, které jsou vedle svého živnostenského podnikání rovněž zaměstnány na nejrůznější zkrácené pracovní úvazky, anebo v rámci dohod o provedení práce či dohod o pracovní činnosti. Mělo by se tak stát za podmínky, že je jejich měsíční hrubý příjem ze zaměstnaneckého poměru nižší než 14 600 Kč, což je částka odpovídající výši minimální mzdy. Tímto návrhem jsem sledovala zájem odstranit současný diskriminační charakter kompenzačního bonusu v tom smyslu, že jsou z možnosti čerpat jej vyloučeni právě všichni podnikající zaměstnanci, respektive ty OSVČ, které vedle živnostenského podnikání pracují v nějakém typu zaměstnaneckého poměru, byť by byl tento jejich zaměstnanecký poměr sebekratší a příjem z něj sebezanedbatelnější. Tato diskriminace navíc nemá žádné logické opodstatnění, jelikož jiné osoby, které mají kromě podnikání i další příjem (z nějž navíc, na rozdíl od zaměstnanců, neplatí žádné daně ani odvody, tj. například studenti či invalidní a starobní důchodci), na kompenzační bonus – a zaslouženě – již od počátku nárok mají.

Matky-samoživitelky jsou naším svědomím

Aby bylo jasné, že mi nejde o další bezmyšlenkovité rozhazování veřejných peněz oknem v nelehké době expandujících schodků veřejných rozpočtů a nárůstu veřejného dluhu, ale o potřebnou a zacílenou pomoc občanům zaměstnaným na kratší úvazky a zároveň drobně či příležitostně podnikajícím (tedy spíše občanům nízkopříjmovým, typicky mj. matkám-samoživitelkám), podmínila jsem nárok na kompenzační bonus těm OSVČ, které jsou současně i zaměstnanci, tím, že jejich příjem ze zaměstnání nesmí měsíčně přesáhnout částku odpovídající minimální mzdě. Jak už je ovšem poslední dobou smutnou tradicí, vládní poslanci oba návrhy smetli ze stolu…