Vážení přátelé,

kauza kolem pana Hlubučka a dalších pokračuje druhým dnem. Na povrch vyplouvají další informace o obludném rozměru celé věci… Konspirační byty, ovlivňované zakázky v Praze i Středočeském kraji… Nemohu mluvit o detailech toho, co vím, protože stále probíhá vyšetřování. Na druhou stranu ale cítím povinnost povědět vám alespoň to, co lze. Protože Praha patří vám a vy máte právo vědět.

Začnu trochu zeširoka. Když jsme po volbách v roce 2018 převzali řízení Dopravního podniku, bylo jasné, že vstupujeme na nepřátelské území. Současná magistrátní opozice, tedy ODS a hnutí ANO, neustále opakují, že DPP je semeništěm korupce. Je třeba ale dodat, že tahle semena zasela právě ODS a hnutí ANO. Sítě jejich lidí v DPP během jejich vlády pevně zapustily kořeny. Když jsme ale přišli my, všichni šíbři, kteří se kolem DPP desítky let točili, rychle pochopili, že my nekrademe. Že s námi se fakt nedomluví.

Do toho přišli noví šíbři. Podle koaliční smlouvy má každá politická strana v DPP své zástupce. A tak začali přicházet lidé, o kterých jsme měli silné pochybnosti. Jenže bez důkazů se těžko koná.

Třeba v případě pana Augustina, nominanta klubu Spojených sil pro Prahu (TOP 09, KDU-ČSL, STAN), který pracoval s asi největší slovenským mafiánem, bývalým premiérem Ficem, jsme od začátku hlasitě protestovali a pak žádali, aby za něj naši koaliční partneři dosadili někoho jiného. Marně.

Časem začalo být jasné, že se noví zlatokopové začínají dávat dohromady s těmi starými. Protože věděli, že my jim na ruku nepůjdeme, rozjeli to za našimi zády. Například firmy vydírali a říkali jim, že přijdou o zakázky. Brali provize z existujících kšeftů.

Samozřejmě jsem tohle přesně nevěděl a neměl jsem žádné důkazy. Nejsem detektiv. Ale pak to přišlo. Jednoho dne, zhruba před dvěma roky, jsem dostal spolehlivou informaci, že tihle lidé požádali o mnohamilionový úplatek. Detaily vzhledem k vyšetřování říkat nemohu. Chtěli peníze za to, že nebudou „házet vidle“ do revitalizace okolí Holešovického nádraží, a úplně jasně si o ně řekli. A nejen to. V tom důkazu se objevila jak nová jména, třeba pana Augustina, tak jména stará – Martina Dvořáka, bývalého ředitele Dopravního podniku, který v něm působil za primátora Béma z ODS, a evidentně se kolem tučné kosti nepřestal točit.

V tu chvíli jsem okamžitě podal trestní oznámení. Nešel jsem vykřikovat na tiskovou konferenci nebo na zastupitelstvo. Nejdřív jsem strávil několik hodin s vyšetřovateli v Bartolomějské ulici. Pak jsem se s nimi ještě postupně několikrát sešel, abychom se zkoordinovali. Po vzájemné dohodě s policií jsem dva roky kvůli naprostému utajení dělal jakoby nic – aby nikdo z vyšetřovaných neměl tušení, že se kolem nich stahuje smyčka spravedlnosti. Dokonce jsem se s vyšetřovateli dohodl, že je lepší podezřelé z DPP neodvolávat, aby je Policie měla pod kontrolou a získala tak dost důkazů z odposlechů a sledování.

Proto jsme také někdy trochu nelogicky nereagovali na různé výzvy k řešení korupce a odvolávání aktérů z Dopravního podniku a pro tyto návrhy třeba na zastupitelstvu nehlasovali. Teď víte proč – nesměli jsme ptáčky vyplašit a museli jsme dát policii čas, aby shromáždili důkazy. Bylo nám jasné, že to celé bude na konci nepříjemné. Že budeme muset vysvětlit, proč jsme nic nedělali. Ale taky jsme věděli, že takhle je to správné. 99 procent politiků by zavřelo oči a nechalo to být. Taková ale PRAHA SOBĚ není. 

Přiznám se vám: dva roky je ukrutně dlouhá doba. V posledních měsících jsem už trochu ztrácel naději, že se něco stane. Žádné informace o postupu vyšetřování jsem samozřejmě neměl, takže jsem jen čekal a čekal. Včera jsem ale pochopil, proč to policistům trvalo tak dlouho. Chobotnice, kterou odhalili, je zřejmě gigantická. Podle informací v médiích její chapadla nesahala jen do Dopravního podniku, ale i do dalších firem v Praze i Středočeském kraji. Takže sledovali, odposlouchávali… Rozmotat takovou věc a získat nevyvratitelné důkazy, to není práce na pár týdnů.

Netuším, jestli o téhle korupční síti v době, kdy jsem podal trestní oznámení, již policisté věděli, a pracovali na jejím odhalení, nebo jestli mé trestní oznámení bylo spouštěčem. Důležité ale je, že teď konečně můžeme z Dopravního podniku odvolat lidi, kteří se této chobotnice účastnili. Také jsme už rozjeli externí hloubkové audity podezřelých zakázek i všeho dalšího, čeho se vyšetřování týká – ani s tím jsme nemohli začít dřív, protože by vyšetřovaní lidé získali podezření, že se něco děje. Zatím nemám od Policie žádné oficiální informace – jsem ve stejném postavení jako kdokoliv jiný. Až policie či státní žalobce oficiálně sdělí podrobnosti veřejnosti, dozvím se je také. Včera jsme už ale přijali rezignaci člena dozorčí rady Petra Hlubučka. Také jsme odvolali člena představenstva Mateje Augustina. Uvidíme, co bude dál.

Závěrem chci povědět, že tímhle to nekončí. Víme, že včera odhalená chobotnice pravděpodobně není jediná. Proto musíme bojovat dál. A abych nekončil jen negativně: pražský Dopravní podnik má víc jak jedenáct tisíc zaměstnanců. Naprostá většina z nich jsou poctiví lidé, kteří v létě i v zimě, ve vedru, mrazu i v plískanicích vstávají uprostřed noci, vozí nás kam potřebujeme, opravují tramvaje, vozy metra i autobusy, udržují tratě… Ti všichni si zaslouží, abychom jim poděkovali za to, co dělají. Protože oni za chamtivost pár lidí někde nahoře nemohou.   

Děkuji vám,

Adam Scheinherr