V posledních týdnech se v severních Čechách v oblasti zdravotnictví rozproudila divoká diskuze na téma Nemocnice Rumburk. Premiér a ministr zdravotnictví na jedné straně se tématu chopili a tvrdí, že řešitelem celé situace musí být Krajská zdravotní, a.s., která by obratem měla nemocnici převzít a postarat se o pacienty i zaměstnance tohoto ústavu. Jaký je Váš postoj?

Pro svá rozhodnutí musí mít KZ vše podloženo náležitými informacemi a daty, a nemůžeme spoléhat na jakékoliv přísliby. Vzhledem k tomu, že v minulosti byla již opakovaně ze strany vládních činitelů KZ přislíbena řada věcí, a to v souvislosti s dalšími aktivitami v nemocnicích KZ, nicméně tyto sliby se mírně řečeno nenaplnily.

Podle pana premiéra je to nyní na vás, vláda vám k převzetí vytvořila podmínky. Jaké to jsou?

Doposud nám nebyla předložena žádná konkrétní nabídka, vše bylo pouze formou silných mediálních prohlášení, příslibů a vzkazů, a to nám rozhodně nestačí. Rozhodnutí o tom, že KZ musí nebo by měla nemocnici Rumburk převzít, je samozřejmě zcela mimo kompetenci ministra zdravotnictví, či kohokoli jiného z vlády.

Politicky toto vyjádření chápu, je to klasické populistické prohlášení. Je jednoduché bez jakékoliv odpovědnosti za důsledky a bez minimální znalosti nutných procesů říct, že KZ musí nemocnici Rumburk převzít, jinak že zůstane padesát pět tisíc lidí v dané oblasti bez zdravotní péče.

Důsledky by však dopadly tvrdě na Krajskou zdravotní, potažmo na Ústecký kraj, který Krajskou zdravotní významně spolufinancuje. Tímto jednoduchým populistickým prohlášením premiér i ministr přehrál míč na naši stranu, kdy, pokud nebudeme chtít splnit jejich veřejný příslib o našem převzetí, budeme vypadat jako ti, kdo připraví 55 tisíc lidí o zdravotní péči.

Pan premiér ani pan ministr zdravotnictví přitom vůbec neberou v potaz, že odpovědnost za zajištění zdravotní péče ve Šluknovském výběžku má ze zákona stát, nikoli kraj, potažmo KZ.

Jak je to tedy s vaším převzetím nemocnice v Rumburku?

Rozhodnutí o tom, že KZ musí nemocnici Rumburk převzít je samozřejmě zcela mimo kompetenci jak premiéra, tak i ministra zdravotnictví. Tato jejich vyjádření jsou čistě populistická, ignorují povahu KZ jako akciové společnosti jejíž představenstvo musí postupovat v souladu se zákonem o obchodních korporacích (tedy jednat s péčí řádného hospodáře vč. informovanosti), potažmo jednat v souladu s trestními předpisy platnými v ČR.

Vládní představitelé by tedy místo moralizování nad chováním KZ či kraje, měli přijít s konkrétní nabídkou, která nebude a pochopitelně ani nezůstane jen planým slibem. KZ nemá žádnou povinnost nemocnici převzít. O převzetí či nepřevzetí rozhoduje výhradně představenstvo společnosti v rámci obchodního vedení, přičemž při tom rozhodnutí (jako při jakémkoliv jiném rozhodnutí) musí postupovat a opakuji to znovu, s péčí řádného hospodáře. Nedílnou součástí péče řádného hospodáře přitom je informované rozhodování (viz. § 51 odst. zákona o obchodních korporacích, dále jen „ZOK“).

Pokud tedy představenstvo nemá dostatek informací k učinění kvalifikovaného rozhodnutí, zda nemocnici převzít či nikoliv (např. vzhledem k tomu, že není dokončen ještě ani její audit), pak nejen, že nemocnici převzít nemusí, ale ani nemůže, jelikož v opačném případě by se vystavovalo důsledkům plynoucím z porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.

Pokud tedy Krajská zdravotní, a.s. nemocnici v Rumburku převezme, máte zajištěný personál a zdravotnické vybavení? Proč to tak dlouho trvá a co je samotnou podstatou celého sporu?

KZ v souladu se stanoviskem Ústeckého kraje již dříve deklarovala, že je připravena nemocnici Rumburk převzít, avšak za jasně specifikovaných a předem stanovených podmínek. Na jednáních ve Šluknovském výběžku či na krajském úřadě Ústeckého kraje, jsme několikrát projevili vůli k řešení nastálé situace. KZ také vstoupila s Rumburkem v jednání, a nutno dodat, že tato aktivita krachla na základě postoje města Rumburk a ne KZ. Obec začala pošilhávat po privátním investorovi a tato jednání zjevně nedopadla dle představ vedení obce.

Podle mého názoru je potřeba zopakovat a zdůraznit i to, že jde o dlouhodobý konzistentní postoj KZ i Ústeckého kraje, který je veden snahou o zajištění zdravotní péče o občany Ústeckého kraje a není důsledkem pokynu ministra nebo kohokoliv dalšího. Dále je nutné mít na zřeteli veškerá rizika, která s sebou tato situace může přinést. Těmito riziky jsou míněna zejména rizika spojená s personální obsazeností zdravotnických oborů, která je dána legislativními normami.

Představenstvo Krajské zdravotní má primárně za úkol řádnou a odpovědnou správu společnosti téměř se sedmi tisíci zaměstnanci, které v žádném případě nemůžeme ohrozit, stejně jako nemůžeme ohrozit chod, provoz a investice ve stávajících dalších pěti nemocnicích, které v současnosti provozujeme. Jakýkoliv unáhlený krok, chybné rozhodnutí na základě populistických prohlášení, může mít v prvé řadě přímý dopad jak na osudy našich zaměstnanců, tak i chod společnosti jako takové.

Důležité podotknout, že tato situace kolem nemocnice v Rumburku se tu neobjevila přes noc. Finanční a personální situace nemocnice je dlouhodobě ve velmi špatném stavu, je zde otázka, proč právě nyní začal zájem vládních představitelů o řešení nastalé situace. Mezi občany města se povídá mnoho, mnoho spekulací ba dokonce konkrétních příběhů v návaznosti na osobní vazby politických aktérů posledního vývoje. „Vedení města i vedení nemocnice ve stejném dresu..., obchodní zájmy a vazby předsedy představenstva společnosti Lužická nemocnice a zároveň bývalého vlastníka společnosti UNILES, a.s. na skupinu Agrofert, kterou dal pan premiér do svěřeneckých fondů..., absolutní neschopnost managementu nemocnice si přiznat chyby ve vedení společnosti...,  jestli nebylo cílem dostat nemocnici do tohoto stavu..., ad.”. Opravdu mnoho spekulací a pouliční „šuškandy“.

Můžeme se tedy jen domnívat, že vizí Rumburku je předat pomyslného Černého Petra do rukou KZ. Nebo ještě horším scénářem může být i to, že stát si s nemocnicí v Rumburku, která je ve vládami zapomenutém regionu, neví absolutně rady, a tak tlačí mediálně na vedení KZ k jejímu rychlému převzetí. Rumburská nemocnice by se tak stala Danajským darem, který by mohl bezprostředně ohrozit chod zdravé a fungující KZ.

Závěrem:

V médiích se dočteme slova ministra zdravotnictví, že „Rumburk je připravený poskytnout budovy, personál, uhradit ztrátu. KZ tak dostane očištěnou nemocnici tak, aby mohla poskytovat zdravotní péči...”.

Nemohu se nezeptat. Viděl pan ministr tuto nemocnici? Může mi odpovědět na otázku: “Kde Rumburk vezme finanční prostředky ve výši desítek milionů korun na očištění? Kde vezme personál, kterého je všude naprostý nedostatek a Rumburk ho nechal rozutéct do okolních zařízení? Vedení města i vedení nemocnice dlouhodobě tuto situaci podcenilo. Město nemocnici sice podporovalo, ale pravděpodobně tyto finanční objemy končily někde jinde, než končit měly. Toto by měla ukázat analýza, která by vše pojmenovala a následně by z tohoto byla vyvozena zodpovědnost. Pravdou ale zůstává, že vedení nemocnice a města přivedlo společnost s největší pravděpodobností vlastními chybami na pokraj insolvence. Vždyť zákon č. 182/2006 Sb. velmi přesně definuje v §98 a §99 povinnost podat insolvenční návrh, a definice úpadku je v §3 tak jasně definována. Opravdu si vedení města, potažmo nemocnice, za několik posledních let nevšimlo jaký je skutečný stav společnosti?