Evropská komise v minulých dnech přijala doporučení na snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 o 90 procent ve srovnání s rokem 1990. 

 

Na stanovování cílů není bezesporu nic podivného, ale … Ale snížení emisí skleníkových plynů o 90 procent do roku 2040 ve srovnání s rokem 1990? Vyplývá to z doporučení, která zveřejnila Evropská komise. Je to součástí hlavního deklarovaného cíle unie, tedy dosažení takzvané uhlíkové neutrality do roku 2050. Dalším z cílů sedmadvacítky je snížit množství emisí o 55 procent do roku 2030 oproti roku 1990. Cílem dle prohlášení komise je vytvoření „prosperující, konkurenceschopné a spravedlivé společnosti, dekarbonizace unijního průmyslu a energetických systémů a zajištění, že bude Evropa hlavním cílem investic se stabilními pracovními místy připravenými na budoucnost“.  

 

Paradoxem však zůstává, že Čína, která je největším producentem skleníkových plynů na světě deklaruje, že její emise dosáhnou vrcholu kolem roku 2030, tedy v období, kdy EU prosazuje snížení o 55% skleníkových plynů, a dosažení uhlíkové neutrality Čína deklarujepřed rokem 2060, tedy o plných 10 let později než unie.

 

Pokud si jen letmo projdeme největší producenty skleníkových plynů na světě, tak jaký význam má striktní stanovování limitů produkce emisí v Evropě? EU jako celek se na emisích podílí necelými 10 procent. Největší znečišťovatelé ve světě jsou Čína, s více jak 29 procenty všech emisí, USA s bezmála 14 procenty, Indie s bezmála 7 procenty, Rusko s 5 procenty.

 

Dokud budou hlavními celosvětovými energetickými zdroji ropa, která pokrývá 31 procent spotřeby a uhlí 27 procent, je jakékoliv stanovování cílů pouhou demagogií. Dle údajů Mezinárodní agentury pro energii (IEA) jsou těmito energetickými zdroji dále i plyn s 23 procenty, s biopaliva 9 procenty, jaderná energie s 5 procenty a hydroelektrárny 3 procenta. A holým faktem dle IEA i OSN je, že podíl fosilních paliv na konečné spotřebě energie je stejně vysoký jako před více než deseti lety.

 

Celý život trávím v Severozápadních Čechách, a právě proto vnímám, jak nesmírně důležité je zlepšit stav životního prostředí. Náš region dlouhodobě trpěl důsledky průmyslové činnosti na úkor naší přírody, na úkor zdraví našich občanů. Ano, souhlasím s tím, že ochrana životního prostředí je naléhavé téma, ale z druhé strany musím varovat před slepým zvyšováním významu „Zeleného údělu“, a to bez zvážení všech jeho skutečných dopadů. V našem regionu jsme zažili dopady neúmyslných důsledků rychlé industrializace. Viděli jsme, jak naše životní prostředí trpělo, a našich srdcích zůstala naléhavá touha toto napravit. Avšak si zároveň o to víc uvědomujeme, že „Zelený úděl“ není jedinou odpovědí, a některé jeho prvky by mohly ohrozit naše hospodářství bez skutečných benefitů pro životní prostředí. Potřebujeme smysluplný a udržitelný plán, a to bez populismu a demagogie, který nebude jen tlačit naše oblasti do nepřiměřených omezení, ale také přinese reálná zlepšení pro naše lidi, města a přírodu, kterou milujeme. Chceme a budeme podporovat opatření, která jsou proveditelná a skutečně pomohou obnovit naše životní prostředí. Je čas jednat, ale s rozvahou a s ohledem na naše konkrétní potřeby a výzvy. Potřeby a výzvy, které ale nejsou pouze v oblasti životního prostředí, ale i v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání či sociálních potřeb. Společně můžeme nalézt cestu ke skutečné udržitelnosti a chránit naši přírodu pro budoucí generace.

 

A právě proto jsem jako zástupce regionální politické reprezentace spolu s kolegy formuloval několik návrhů, které chceme prosazovat a dále rozvíjet. Toto vše právě s vědomím toho, že náš Ústecký kraj je dlouhodobě jeden z nejpostiženějších regionů v zemi. Právě proto jsem se jako zástupce SocDem v regionu obrátil vedení SocDem s žádostí, aby při stanovování programových cílů strany v oblasti energetiky, zohledňovali názory odborného prostředí doporučující úpravy Státní energetické koncepce. Tyto by měly primárně respektovat principy udržitelné energetiky, zásady energetické bezpečnosti státu, a dosažitelné a dostatečné zaměstnanosti v uhelných regionech s ohledem na doporučený postupný útlum těžby a spalování uhlí až k roku 2043.

 

Pochopitelně podporujeme rozvoj jaderných a obnovitelných zdrojů, které nahradí výrobu elektřiny z uhelných elektráren po našimi odborníky navrhovaném termínu útlumu těžby a spalování uhlí po roce 2043. A to vše s ohledem respektujícím navrhované evropské cíle snižování emisí pro rok 2030 a k modelu dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Dále upozorňujeme na ten fakt, že v současné době se uhlí podílí bezmála v 50 procent na výrobě elektrické energie a velké části výrobě tepla prostřednictvím dálkového vytápění, pro které v horizontu dvou dekád nemáme dostatečné alternativní řešení. A dále upozorňuje, že uhelných regionech nejsou v případě útlumu těžby a spalování uhlí zajištěny principy sociálního smíru. V případě útlumu těžby uhlí, a tím pádem i následným uzavíráním hnědouhelných elektráren, by v našem regionu došlo k bezprecedentnímu nárůstu nezaměstnanosti, a tím pádem rapidnímu zhoršení životní úrovně našich obyvatel. Toto je pro nás naprosto nepřijatelné! Těžba uhlí, výroba elektrické energie a tepla vypadá jinak z úhlu pohledu Bruselu či moderní pražské kanceláře, a úplně jinak z úhlu pohledu horníka v Ústeckém kraji.