Vážení přátelé, podzim rozdělil českou společnost na dva tábory. Ten první se prochází s hlavou skloněnou, aby si vychutnal barevné listí šustící kolem nohou. Ten druhý má rovněž skloněnou hlavu, ale to proto, že zoufale přemýšlí, jak zaplatí účet za plyn a elektřinu. Každý rok, co je Fialova vláda u moci, ztrácí podzim na půvabu. Stále víc lidí odklání pozornost od barevné, melancholické tváře podzimu, protože na ně hledí ta druhá tvář, která je studená a vlhká.

Jeden milion a tři sta tisíc lidí v této zemi si nemůže dovolit zatopit tak, aby se dost ohřálo, skoro nesvítí a jen se modlí, aby zima byla mírná. Říká se tomu energetická chudoba. Za tři roky Fialovy vlády do ní spadlo dvakrát víc lidí, než kolik jich tam bylo za vlády ANO. Logicky, když je elektřina dražší o 90 procent a plyn o víc než 100 procent. Že pak energetičtí giganti ohlásí „snižování cen“ o pár procent, nikomu nepomůže. Všichni přece víme, jak fungují „povánoční výprodeje.“

Fialova vláda se snaží vzbudit dojem, že u nás panuje nějaká kulturní válka mezi demokraty a populisty, a že ona sama hrdinně bojuje na barikádě za „charakter národa.“ Skutečná dělící čára ale vede mezi těmi, kteří se nebojí otočit kolečkem na termostatu a těmi ostatními. Fialova vláda se zasloužila o to, že tahle dělící čára se posouvá čím dál víc doprostřed národa. Takzvaný „okraj společnosti“ začíná být pořádně tlustý.

Ne, Fialova vláda nedělá, co je třeba.

Už i novináři si všímají, že pan Fiala a paní Pekarová mají na plakátech lživá hesla o rozpočtu, o závislosti na Rusku, o dálnicích. S tím, že lžou se tak nějak počítá, protože nemají opravdové výsledky. Pro mě osobně je ale nestravitelné, že se na těch plakátech usmívají.

Možná je paní Pekarová spokojená s tím, že si statisíce lidí vzaly k srdci její poučku o dvou svetrech. Aby taky ne, když si v 690 tisících domácnostech nemohou rodiny dovolit zatopit a svítit, jak by potřebovaly. Podívejte se někdy do černých oken, když pojedete domů, vážení členové vlády. Jsou za nimi lidé, i když o nich nevíte.

Odvrácená tvář podzimu je chlad a vlhko. Poslem chladu je pro mě paní Pekarová se svými dvěma svetry. Poslem vlhka je zase pan Fiala absolutně neschopný pomoct naší zemi po záplavách. Už jsou to víc než dva měsíce, proboha. Pamatujete, jak dva dny před krajskými volbami slíbil pomoc 50 miliard z Evropské unie? Nakonec to bude 1,1 miliardy. Škody, které povodeň napáchala přitom odborníci sečetli na 40 až 50 miliard.

„Děláme, co je třeba.“ Když tuhle větu vidím, pokaždé se mi vetře představa neschopného, líného zaměstnance, který odbývá svého šéfa.

„Co právě teď děláš?“

„Co je třeba“

Tím šéfem jste Vy, voliči. Schválně se zeptejte Fialovy vlády, proč dopustila největší zdražení energií v celé Evropě. Řeknou Vám, že „dělali, co je třeba.“ Nebo se jich zeptejte, proč podepsali povinné kvóty na migranty. I to bylo třeba? A co největší zakázka v dějinách naší země, tedy dostavba jaderné elektrárny Dukovany? Proč z ní najednou zmizela podmínka zapojení českých firem, když jsme ji tam ještě za naší vlády měli? Vždyť tady se hraje o stovky miliard. Vykašlat se na ně bylo taky třeba?

Nejlepší odpověď na tohle odbývání můžete dát Fialově vládě příští rok ve volbách. V momentu, kdy budete vkládat do urny hlasovací lístek ANO, představte si obličej Petra Fialy, jak mu říkáte: „Dělám, co je třeba.“