Vážení přátelé, tak se to opravdu stalo. Vládní poslanci zvýšili odchod do důchodu na 67 let. Já vím, že někteří z vás jsou schopní, a dokonce i ochotní v tomhle věku ještě zatnout zuby. Vím, že lidé mohou mít neobyčejně tuhý kořínek. Ale nezlobte se na mě, v 65 letech je člověk prostě senior, i kdyby mu Fialova vláda tvrdila, že má do důchodu dalších 150 let. A senior si zaslouží své.

Myslíte, že si vládní poslanci alespoň jedinkrát představili sebe nebo svoje rodiče, jak ještě po pětašedesátce stojí za pultem s bolavými zády, s bolavýma očima od umělého osvětlení a bolavým nosem od klimatizace? Tohle jsou totiž věci, na které si běžně stěžují už třicátníci. Podle mě je to vládním poslancům prostě jedno. Dokonce si myslím, že jsou naprosto smíření s tím, co jsme jim oznámili. Tedy že až se dostaneme do vlády, nesmyslně vysoký důchodový věk opět snížíme.

Proč tedy vůbec zvedali ruku, ptáte se? Prostě si chtěli pojistit místa na kandidátkách pro příští rok. Poslanec koalice, který nezvedne ruku na rozkaz vedení, totiž nemůže počítat s tím, že by se i příště ocitl na volitelném místě. My starší už jsme zvyklí na leccos. Umíme sklonit hlavu a táhnout. Ale co ti mladší z nás? Fialova vláda jako kdyby nechápala, že důchodový věk je budoucností nás všech. I podle něj plánujeme své životy, rozvrhujeme své síly.

Zkusme teď něco, co Fiala, Stanjura, Jurečka a jim podobní nedokážou. Představit si skutečného, živého člověka. Ne toho před důchodem, ale úplně mladého. Dvacet něco. Právě skončil školu, možná ještě studuje výšku, ale už se rozhlíží, co mu život nabízí. Co vidí? Že bydlení je u nás nejhůř dostupné z celé Evropy. Že kvůli inflaci mu v kapse z výplaty skoro nic nezůstane. Že pokud bude mít děti, ani to školkovné od státu zpátky nedostane, protože ho Stanjura zrušil v „daňovém balíčku“.